Lukáš Novotný

Záznam coveru Depešáků ze živáku na Grape Festivalu (doufám, že znáte ten skvělej Cashův cover, kterej zmiňujou). Já ty kluky prostě můžu. :)

Sprostě jsem webripnul poslední remix od Midi Lidi. Na Soundcloudu je volně ke stažení, takže enjoy.

Začal jsem sledovat seriál Mad Men a v půlce první série jde hlavní hrdina se svojí milenkou a jejím známým sednout do čehosi jako levičáckýho stand-up baru (píšou se 60. léta). Pro navození správné atmosféry si představte, že následující báseň vám procítěně přednáší sexy zrzka oblečená jen do vytahaného červeného svetru.

Včera v noci se mi zdálo,
jak se miluji s Fidelem Castrem,
v královského posteli ve Waldorf-Astoria.
„Viva la revolución!” zaburácel, jak ze mě strhával šaty.
Za oknem nás pozoroval Nikita Chruščov škubajíce kuře.

Po potlesku si svetr sundá. Pěkné gesto.

Ale potom nastoupí patička hudebníků a svým výkonem vás doprovodí až k závěrečným titulkům.

Srandovní je, když pak zjistíte, že originál byl značně ska/reggae a nejznámější cover vlastně znáte, protože je od Boney M..

Minulý měsíc jsem neměl zrovna moc času něco poslouchat (ač to tak ze začátku vůbec nevypadalo) natož sledovat novinky, takže to tu začnu plnit spíš odkazama na starší kousky, kterými ve vzácných chvilkách, kdy je čas, těším ucho.

Zdarma dostupné EPčko ze začátku roku, díky kterému jsem se dostal k další tvorbě Mux Moola (bacha, jeho album Skulltaste stojí za nic v provnání s tím co dávkuje po EP) a objevil kouzlo glitch-hopu obecně. Ty kecy v níže odkazovaný verzi normálně nejsou a ve fatální většině glitch-hopovejch skladeb se nerapuje (= větší důraz na hudbu samotnou), ale když už to někdo udělá, tak to stojí za to. Což je fajn. A super.

Příjemné překvápko po návratu z dovolené. Že pro chystané pokračování TRONa dělají hudbu Daft Punk se už chvilku ví, uniklá skladba Fragile spolu s hudbou z trailerů dávala tušit, že si s tím kluci náležitě vyhráli, ale že si půl roku před filmem poslechneme 6 skladeb z budoucího OSTéčka, jsem nečekal.

Trailer a nějaký ty řeči okolo.

Tohodle jevu si všimli asi všichni, ale v tomhle článku je to fakt dobře sepsaný.

Youtubovej přebal, hromada poloblbejch a pár geniálních skladeb. Vlastně jako vždycky. Born Free už slyšel snad kažej, ale třeba ani útok motorovkou ve Steppin’ Up není úplně k zahození.

Ač studiový beatbox nikdy nezní tak epicky jako když ho vidítě naživo (nebo aspoň na videu), tak tenhle chlápek určitě stojí za pozornost. Eskanoizze odkazuje na možnost kompletního poslechu, schválně si tu live a studio verzi provnejte.

Nabízí se vtip o tom, jaký asi je remixovat analogovej sekvečně ukládanej materiál, ale protože vlastně není moc vtipnej, tak ho nepoužiju.

Kompilace je zdarma ke stažení, najdete tam remixy od MIDI LIDI (na jeden hodně povedenej jsem tady už odkazoval), Magnetiku, Karaoke Tundry, Tvykse a dalších, který mi nic neříkaj.

Zatím pouze jen jako video na Facebooku.

Cosi jako mixtape k vyblnutí. Jediný co k němu můžu říct je, že Bonus je hip-hopovej projekt Marka Bourka z českých elektronických Sporto. Spolu s Karaoke Tundrou už vydal jedno hodně povedené EP, které je zdarma ke stažení. Jo a tímhle odkazem se zavazuju k budoucímu napsání k čehosi s pracovním názvem „Obhajoba hip-hopu“.

Nová skladba, která prozáří jinak čistě remixové album DISCO2, na kterém si poslední studiovku těchhle kluků z LA vezmou do parády Crystal Castles, Gold Panda, Javelin a Tobacco. Jednoznačný palec nahoru!

Ještě jako hudební redaktorka Lidových novin se Apačka stala dost oblíbená v Twitter komunitě, občas je sice na pěst, ale veskrze stojí za to ji sledovat. Aktuálně rozjíždí vlastní časopis, jeho první číslo je k prolistování online a rozhodně doporučuju. Po registraci si ho jde nechat poslat domů, já si první přivonění objednal přesně před týdnem, zatím nedorazilo. Tématem příštího čísla prej bude Banksy a streetart obecně, další zásah na komoru (aspoň tu moji)! rozhovor natočil FOODLAB

Inspirováno Dančiným seznamem. Minimálně první dvě bych dal stejné jako ona, ale 5 je málo a dobrého fakt dost, tak ji nebudu zbytečně opakovat. Jo a ohulit bedny nebo nasadit sluchátka, potichu pochytíte kulový!

Trentemøller - Silver Surver Ghost Rider Go
album Into The Great Wide Yonder
Určitě si při tom párkrát vzpomenete na Pulp Fiction.

M.I.A - Born Free
album /\/\/\Y/\ (MAYA, vyjde až 13. července)
S každým poslechem lepší a lepší.

Four Tet - Plastic People
album There Is Love In You
Je z toho hodně slyšet vliv spolupráce s Burialem na posledním EP, ale to je jen dobře!

WWW - Pikola
album zatím neohlášeno, tvrdí že spíš pojedou singl po singlu
Poprvé představeno už loni v prosinci na koncertě v Pardubicích, ale venku to bylo oficiálně až letos. Bomba!

Sleigh Bells - Infinity Guitars
album Treats
Posledních 35 sekund bych si nechal líbit naživo.

V kině Atlas v tu dobu poběží Přehlídka dokumentárních filmů ČT. Buďto k ničemu nedojde (tzn. je to jen pozvánka), no a nebo podruhé ukážou trailer k dokumentu Tikající muž. Vyberte si. První minutu mám nahranou na foťáku (v adekvátní nekvalitě), možná nadešel čas být trošku komunitní a podělit se.

Update: Jop, fakt tam zase ukážou teaser na Tikajícího muže.

Hoďte The Ting Tings do pračky s HEALTH (nebo jednoduše vším kovovým, co najdete doma) a nechte M.I.U, aby nasypala prášek, dolila aviváž a spustila správnej program (ona to totiž fakt produkuje). Myslím, že se tomu docela dobře může říkat noise-pop.

10/10

Pro zachování entropie, to tady občas prozářím podobným wtf kouskem. Nejde je nemít rád.

Tak trochu bizzare zkouška staničního rozhlasu.

První singl z nadcházejícího alba Underworld. Koncertní drive z toho cítit je, sladší sound a zasněná epičnost se drží linie nastarované skvělou Two Months Off a podrtženej posledním ne-až-tak-skvělým albem.

Pokud máte zájem o víc než radio edit, tak se stačí regnout na jejich webu.

Původně vyšel 14. října 2008 na blogu Kultura kriplů. Odkázal bych přímo na něj, ale z nějakého důvodu už tam není k nalezení. Google s hledáním jeho dalšího výskytu (samostatný blog autora?) nepomohl, takže ho tady v plném rozsahu uvádím a bude tomu tak, dokud mě za to někdo nezažaluje, neodsoudí a neoběsí.

Učim malou holku na kytaru a ta mi řekne: „Mám ráda Avril, líbí se mi Proměny od Čechomoru, a taky Britney Spears, a Evu Farnou mám ráda.“ Perfektní, já jí na to, spousta písniček bude použitelnejch pro kytaru, není problém. Učim jinou holku a tý se ptám: „Co bys chtěla hrát?“ Já ani nevim… „Co učim holky v tvym věku, většinou se jim líbí Avril…“ Jééé, tu nesnášim. „Nebo Eva Farná.“ No, to je snad ještě horší, ble, to ani náhodou, tu přímo nesnášim. Usmívám se na ni, a řikám, že snad něco najdeme, co by se jí líbilo.

Učim řadu dalších dětí, kluků i holek a přemýšlím, jak je krásně vidět povaha člověka, už jen z prvního dojmu, “co mám a co nemám ráda“… Poslouchá Avril i Britney, - jiní by nad tím ohrnuli nos, ale jsou to jenom písničky, zcela adekvátní k jejímu věku a nic to nevypovídá o ní, jejím vkusu, ani o hudebním cítění. Může z ní být virtuózka, skladatelka, stejně jako nemusí. Co vypovídá je ale postoj. Neslyšel jsem zatím jedinou výtku: „Tohle se mi nelíbí, tohle nesnášim, tohle hrát nebudu.“ Ne. Povaha otevřená, sympatická, vstřícná, přirozeně inteligentní.

Už takhle se dá poznat přístup dětí k životu a ke světu. Upřímnost, oproti rebelii a touze vzdorovat. Ze vzdoru pak vyrůstají lidé, kteří vnímají hudbu jako prostředek k vymezení se určitým postojem ve společnosti. Hele, já poslouchám tohle a to je dobrý, kdežto ty posloucháš tyhle sračky a to seš sám pěknej idiot, když se ti něco takovýho může líbit. - Někdy to řeknou přímo, někdy si to jenom myslí. Vzdor vede k specializaci hudebního stylu. Hned je jasné co ano, a co ne. Profiluje se jasný, svým způsobem omezený vkus, většinou směřující do alternativy. Podivejte se na mě, nebudu přece poslouchat, co se líbí většině, já jsem osobnost, jsem jedinečná-ný, mám lepší vkus neš vy, nejdu se stádem, libuju si v undergroundu, tam je mi dobře.

Je to dobře, není to dobře? Pro osobu, pro okolí? Je to jedno, je to povaha člověka a jeho jedinečný přístup, ale vypovídá to něco o hudbě? Ne. Proč se nám líbí to, a něco jiného ne? Všechno to jsou tóny v harmonii, nebo disharmonii poskládané na sebe a za sebou. Matematicky by se kvalita hudby dala posoudit jen rovnicí o složitosti kompozice. Jenže složité nerovná se líbí se mi, stejně jako jednoduché nerovná se nelíbí se mi.

Když vezmu pop, který jsem si definoval v názvu, je to celé o vnímání osobnosti, nebo v komerci toho, jak vnímáme vytvořenou osobnost, jež je nám cíleně představována. Máme rádi Britney Spears, nebo ji nesnášíme, jen díky hudbě, nebo přímo její osobě? Máme o ní (nepodloženou) představu, že je pubertální, neinteligentní, neupřímná, falešná a tak vnímáme její hudbu? Co bychom asi řekli na nové album Britney Spears, které má v nadcházejících měsících vyjít, kdybychom o samotné Britney nikdy předtím neslyšeli, neviděli bychom jak vypadá, jaká je… Líbila by se nám Britney bez Britney?

Pop je z podstaty mířen na to pozlátko okolo, pozlátko osobnosti, trendu, stylu a nám se to líbí a nebo nelíbí. Ale pak slyším komerční a populární Rihannu a vím, že ty písničky nekomponovali žádní idioti, ale zkušení a velice dobří muzikanti. Kde je tedy kvalita hudby? Proč je Rihanna horší hudba, než třeba Gaia Mesiah. Je, nebo není? Já nevím.

Jsou to věci, o kterých v hudbě přemýšlím a třeba jednou po zkušenostech na ně budu mít konkrétnější názor. Mám rád pop, stejně jako jakoukoli jinou hudbu, která se mi prostě líbí. A sám na sobě jsem zjistil, že je pro mě důležitá jak hudba samotná, tak osobnost skladatele a interpreta, nejlépe pak v jedné osobě. Jako Karel Čapek, když psal své romány, mohli jste se z nich dovědět všechno o něm a všechno to filozofické a literární psaní čistě souviselo s jeho osobností. Když čtu Karla Čapka, vím, že je to Karel čapek od A do Z a proto si ho nesmírně vážím. Stejně jako si vážím zpěvačky, autorky poezie a skladatelky Jewel Kilcher ne za její hudbu, ale za všechno, co s tím souvisí. Přečtu si texty, poslechnu si hudbu, rozhovor a vím, kdo je to Jewel Kilcher, a vážím si jí. Vím, že kdyby šla tady u nás v ulici a já na ní zamával, pozdravili bychom se, zašli bychom do blízké kavárny na kafe, poklábosili o životě a rozuměli si stejně, jako já jí rozumím z její tvorby.

Možná naivní přístup.

Ale myslím, že potřebný, upřímnost v hudbě, upřímnost v životě.

Depilace je můj neoblíbenější kousek od české synthpopové trojky Kazety a to jak jí MIDI LIDI srazili rytmus rozhodně stojí za poslechnutí.

Remix je volně ke stažení.

Atmosféricky sestříhané video z říjnového koncertu noise-rockových HEALTH. V popisu videa uvedené “watch in the dark, listen carefully with headphones” nelze než doporučit.

První dvě skladby jsem zatím neidentifikoval, ale na 5:00 rozjíždějí We Are Water a na 7:37 začíná In Violet. Oba kousky jsou z jejich loňského alba Get Color.

S nastalým jarem i mě přestane bavit poslouchat jenom skupiny, které každou svoji promo fotku převedou do černobíla, lehce ji máznou a do posledního pixelu vyretušujou jakejkoliv náznak pozitivní nálady. Vzhůru do guilty pleasure nebe, dneska s jedním hodně nevyřáděným Britem.

Disastro je z těch alb, které když pustíte do pozadí na party, tak dost možná za celý večer nepřeladíte. Přebal na něm totiž není ani z daleka to nejbarvitější.

Báječně zapařit jde na Enfant Terrible, Handsfree, Can’t Stop Moving nebo Doing The Tango, což jsou kusy, které jako by vypadly z nikdy nevydaného alba Fatboy Slima (s aktuálním zvukem a z doby předtím, než začal bejt starej a nudnej). S blízkou duší zaploužit na zamilovaný Cabaret Short Circuit nebo smutné Sorrow, pokecat během dobrou náladu šířících Belly Bongo nebo Strange Things a když už konečně sednete, tak se si nechat večer prosvětlit šíleností, ve který je zpracovanej telefonát totálního idiota, kterej se snaží dostat do kapely jako novej basák (I’m So Heavy).

Ono taky co normálního čekat od chlápka, kterej se zatím nechal vyfotit jen ve starým potápěčským skafandru nebo v šermířským úboru s banjem v ruce.

8/10