Jan Vančura
Twitter- Tumblr
- NTR23's posterous
- NTR23 in 365 days
- My LinkedIn
- Flickr
- My Instagram
- Contact
-
Posts
- Bosoboty
Je to již rok, co jsem propadl barefoot botám. Jaký ten rok byl? Tak pěkně od začátku.
Dříve jsem obuv kupoval v řetězcích Deichmann, Baťa, Humanic a podobně. Možná to znáte. V prodejně hledáte botu, která se vám líbí. Pokud máte, musíte souhlasit i s cenou. No a potom dojde teprve na zkoušení. Pokud vše z těchto tří věcí vyhovuje, jdete k pokladně. Jenže při tom krátkém vyzkoušení většinou bota, kterou si koupíte, sedí. Cítíte se jako v papučích. Jenže při pravidelném nošení už ten pocit není většinou příjemný.
Pravidelně jsem do půl roku prošoupal vnitřní vložku v oblasti paty. Tlačily mě pak kovové spoje boty a podrážky. Takže nové boty.
Před dvěmi lety jsem také zkoušel začít běhat. Koupil jsem si klasické běžecké boty. A děsně mě běhání nebavilo. Zkrátka nebylo to ono.
Potom vyšla kniha Born to run. Velký hit. Koupil jsem a četl. Pasáže o běhání v poušti mi přišly nekonečné. Zaujaly mě ale kapitoly o stavbě nohy a zraněních z obuvi.
Sedl jsem k internetu a začal hledat informace. No jasně, minimalistické boty. To musím zkusit. Pak jsem narazil na pětiprsty. Ty budou ještě lepší. Jo vypadají divně, ale to mi přece nebude vadit. To obouvání chce cvik, čtu v diskuzích. A pak jsem narazil na reklamu obuvi Vivobarefoot. Ukazovali tam bosou nohu. Bosoboty jsou ještě něco víc (méně) než minimalistické. Kupuji.
O tom co jsou bosoboty se rozepisovat nebudu. Vše je napsáno tady.
Duben 2012
Vybral jsem si model Vivobarefoot Neo. V krabici dorazila neuvěřitelně lehká bota. Papuč. Vrchní strana boty je prodyšná látka. Boty jsou nízké. Podrážka má tloušťku 4 mm. Vnitřní vložka proti chladu 5 mm. Hned jsem ji vyndal a zatím nikdy nepoužil.
Obouvám boty a jde se ven. Poznávám něco dosud nepoznaného. Cítím spáry v dlažbě, kamínky na chodníku. Ne není to nepříjemné. Právě naopak. Zkouším v nich i běhat. Úplně přirozeně měním styl běhu. Běhám přes špičku. Přes patu to nejde. Bolí to. Botě totiž chybí 4 cm tlumící pěny. Od povrchu mou nohu dělí jen 4 mm. Běžím lehčeji. Líbí se mi to. To “něco” co mi vadilo při běhu v běžeckých botách tu najednou není.
No abych to zkrátil. Jiné boty už jsem od té doby neobul. Teda obul. Na golfu golfové a když napadlo více než 10 cm sněhu, tak zimní. A to jen z toho důvodu, abych nechodil v mokrých botách. Dokonce jsem ani v zimě nepoužíval ty vyndané vložky. Přes léto jsem také občas chodil úplně naboso. I v lese a po štěrku.
Duben 2013
Mé zhodnocení po roce. Přesto že mám vlastně jedny boty, tak nesmrdí. Na patě je vrchní látka vnitřku boty také prošoupána, ale nemá tam co tlačit, takže to vůbec nevadí. Pral jsem je v pračce. V létě v nich chodím i bez ponožek. Jiné “klasické” boty už nechci.
Tento článek není placená reklama značky Vivobarefoot. Boty jsem nedostal zdarma.
Pokud vás téma bosé chůze, anatomie nohy, zdravotních problémů vzniklých špatným obutím apod. zajímá, doporučím vám i knihu Naboso (mohu i zapůjčit k přečtení, včetně Born to run).
Doprovodné fotografie k textu
(pro velké fotografie rozkliknout)Detail vychozené paty
Jak je bota měkká ukazují následující fotky
(dotazy do komentářů)
- Kam s nimi?
Tento příspěvek bude o financích. Téma, které řeší kromě kojenců asi úplně každý.
Jako rodina jsme bez dluhů. Nemáme hypotéku, nemáme spotřebitelské úvěry. Výdaje z domácího rozpočtu jsem snížil kde se dalo. Přepojistil jsem auta (9000,- roční úspora), změnil dodavatele plynu, u mobilního operátora jsem vyjednal 50% slevu. Pojištění domu a rizikové pojištění osob máme také vyřešeno. Obě děti mají stavební spoření. Já se ženou penzijní připojištění s minimální úložkou 300 Kč kvůli státnímu příspěvku. 19% rodinných příjmů odkládáme jako spoření na spořící účet. Rezervu pro nečekané výdaje, výlety, nákupy apod. tedy máme.
Co s penězmi, které už jsou navíc? Spořící účty je v lepším případě udržují na hodnotě proti inflaci (aktuálně ani to). V tom horším je už neúročí vůbec. Termínované vklady také nemají zajímavý úrok. Investiční životní pojištění je černá díra s obrovskými poplatky a minimálním zhodnocením. Zázračným produktům s vysokým zhodnocením nevěřím. Mohl bych půjčovat peníze za podobný úrok jako banky, ale byl bych možná nazván lichvářem. A nehodlám se zaobírat případným vymáháním svých peněz. Státním dluhopisům také nevěřím. Zbývají mi podílové fondy a cenné papíry.
Rozhodl jsem se pro druhou možnost. U nás jsou investice do akcií společností pořád přijímány jako hra zbohatlíků, do které zaměstnaní nemají přístup. Také je tu ale obrovské zastoupení obyvatelstva, které na investování zkrátka nemá peníze.
Narazil jsem na internetu na tabulku rozdělení úspor v domácnosti, která říká, že v ČR je téměř 80% úspor uloženo na bankovních účtech s minimálním úrokem, přibližně 7% v akciích a podílových fondech a 2% v dluhopisech. Naproti tomu v USA je 20% na účtech, 40% v akciích a podílových fondech a 10% v dluhopisech. Západní Evropa je pak někde mezi těmito státy.
Začal jsem studovat co investování do akcií obnáší, jaká jsou rizika, kde nakoupit, jak zdanit.
Došel jsem k těmto závěrům
- investovat jen peníze, které neohrozí rodinný rozpočet, stále mít úspory na spořících účtech
- smířit se s tím, že o investované peníze mohu přijít
- vyhnout se krátkodobým spekulacím, investovat v dlouhodobém horizontu
- diverzifikovat, nezaměřovat se na jednu oblast (např. technologie)
- výnosy uplynulých období nejsou zárukou výnosů budoucích
Z dostupných brokerů v Česku jsem se rozhodl pro FIO, stačila jedna návštěva, za 15 minut jsem měl podepsány smlouvy a formulář proti dvojímu zdanění z výnosů amerických akcií.
Ano, koukám po amerických akcií. Pražská burza má v nabídce 15 titulů, všichni akcionáři mají v portfoliu prakticky stejné akcie. Není z čeho vybrat. V americe je k dispozici nepřeberné množství titulů. Včetně firem, které znáte, často používáte jejich výrobky.
A když máte vybrán ten “správný” titul a peníze na účtu, stačí jen nakoupit. A jste v tom. Je to úplně jiná hra než různé investiční hry, kde máte virtuální sumu peněz. Při přesouvání vlastních peněz uvažujete úplně jinak. Je to skoro bych řekl i adrenalin.
Jsem začátečník a ještě dlouho budu.
- Za tajemstvím oranžové obálky
Věděl jsem, že přijde. Už v pátek jsem zkoumal útroby schránky pečlivěji, než jindy. Moc jsem se na ni těšil. Dnes ji tam pošťák vhodil. Byla tam, když jsem přišel domů. Nebyla ale oranžová. Byla bílá.
Prohlížím si ji ze všech stran. Přišla z Paříže. Přivoním. Opravdu Paříž. Odeslali ji ve středu. Dnes je pondělí. Pomalu rozlepuji. Na milověci se musí s opatrností. Už vykukuje obsah. Je tam. Je oranžová. Je nádherná. Má na sobě razítko. Opravdické razítko. Čtu Printic. Vyvedený nádherným písmem.
Jak asi vypadá to, co obálka skrývá. Otevírám. Vytahuji. Vidím svou dceru. Sluší jí to. Krásné fotky. Objednal jsem si je přes telefon. Seděl jsem právě v křesle. Miluji tyto služby. Napřed to byly magnetky Stickygram, nyní Printic.
Pár jich dostanou babičky, ostatní skončí v kanceláři na nástěnce. Bude jich ale málo. Ale nyní vím, jak jednoduché je objednat další. Další oranžovou obálku.
Mail love. Printic
Fotografie mají rozměr 8×10 cm. Jsou opravdu kvalitní, na lesklém papíře. Mají i místo na popisek (nejlépe lihovým fixem).
Cena 0,79 €/ks, poštovné zdarma. Platba platební kartou nebo službou PayPal (přímo z telefonu).
Fotografie můžete vybírat z uložených v iPhonu, nebo aplikaci propojit s Instagramem.
50% sleva na první objednávku (časově omezeno)
V AppStore hledejte Printic, nebo rovnou naskenujte QR kód.
Odoláte? Ne? Tak se v komentáři pochlubte, kolik fotek jste objednali. Já 20.
Můžete i Flattrovat, je to jen kliknutí. Nic víc. Děkuji.
- 3653 dní
Deset let, 3653 dní, 87672 hodin.
Pro mě v tuto chvíli přibližně třetina života.Většina si nevzpomene co se před deseti lety v jejich životě stalo. Pokud nemá nějakou kotvu. Já ji k datu 19. ledna 2003 mám. Bylo mi 23. Napsala mi SMS, že jede na hokej do Vítkovic a ať jdu taky. Odepsal jsem jí, že mě hokej nebere. A pak jsem jí napsal přibližně ve třetí třetině “Kolik to je, kdo vede?”. Během té třetí třetiny jsme si domluvili první rande. Bylo 19. ledna 2003.
Jeden den, který změní směr životní cesty. Takových dnů je spousta. Ujede vám autobus a jedete následujícím a díky tomu…. ani si to neuvědomujete, jsou to maličkosti.
Kdyby nenapsala ať jdu na hokej, na který jsem nešel…… Možná kdybych šel, nešli bysme po hokeji na rande. No prostě kdyby to bylo jinak než se stalo, tak ….
- se v létě 2003 neodstěhuji z Ostravy
- v lednu 2004 bych nepřišel do firmy, kde pracovala i ona, protože by mi neřekla, že hledají nového zaměstnance
- v červenci 2004 bysme se nevzali
- se v červnu 2006 nenarodí Klárka
- bych v říjnu 2008 nezačal podnikat a nebyl s ní, když ji umřel táta
- se v listopadu 2009 nenarodí Viktorka
- nevedu v září 2012 Klárku poprvé do školy A Viktorku do školky
Jsem o deset let starší. Čas letí rychle. Holky vyrostly před očima. Nedokážu si vybavit situace, nebo jak vypadaly, když začaly chodit, řekly první slovo. Asi to tak má být.
Děkuji Míšo. Miluji tě.
Já za deset let zase zkusím napsat, tak pak zmáčkněte CMD+R nebo F5.
- Ve Vodafone CZ to prostě nefunguje
Takový můj malý hejt, ale když si Vodafone začal, hodlám to dohrát. Nevěřím však, že se chytne za nos. Funkcí Copy - Paste dostanu obligátní “Omluvte prosím…..”.
V září roku 2009 jsem sloučil své číslo a číslo své paní pod jeden společný účet. Do té doby jsme měli dva účty. Na mé a na její jméno. (tím zářím si nejsem jist na sto procent, ale podle dohledatelných indicií by to mohlo být správně).
Platbu faktur si Vodafone zajišťoval sám a to inkasem.
Po třech letech, v září 2012, přišla klasická obálka s vyúčtováním. Ještě než jsem ji rozlepil mi bylo divné, proč je v adrese jméno mé paní. Rozlepím, opravdu jsem dostal vyúčtování.
Celkem k platbě -2,00 Kč (splatno 13.10.2012)
28. září po dotazu co tím vyúčtováním mysleli mi @Vodafone_pece odpověděla.
Okay, spustili harddisky, které jim projely databázi minimálně tři roky dozadu a ty jim vyplivly přebytek dvou korun. Počkám do data splatnosti.
.
.
.
13.10. je tady a dvě koruny nikde. Tak jsem si opět tvítnul.
Na to jsem dostal tuto odpověď.
Pokud mám zájem, tak mi to prý vrátí? Situaci sami vyrobili, uvedli splatnost ale neobtěžovali se zeptat, jestli o vrácení mám zájem, i když jsme spolu komunikovali.
(ano, je tam “aby jste”)
Ano, mám zájem o vrácení dvou korun.
Přes formulář na webu jsem tedy požádal o vrácení přeplatku.
15.10. 2012 mi přišla odpověď
Vážený pane Vančuro,
děkujeme za upřesnění údajů.
Požádali jsme platební oddělení, aby přeplatek vrátilo na Vaši korespondenční adresu. Očekávejte prosím poštovní poukázku přibližně do 60 dnů. Děkujeme za upozornění na vzniklou nesrovnalost.
S přáním krásného odpoledne
Lenka Košňarová
Oddělení péče o zákazníky
Vodafone Czech Republic a. s.
Šedesát dnů uplynulo, dvě koruny nikde. Tady je opět další důkaz toho, že vnitřní systémy v této společnosti prostě nefungují. Vyhazujete miliardy za marketingové kampaně, které ukazují jací jste féroví, veselí, přátelští. Vědomě tedy lžete. Natočte reklamu, kde ukážete, že jste tak velcí, že spousta věcí prostě nefunguje.
A Férové účtování? Pche, Ani dvě koruny nedokážete vyúčtovat.
- Sušička
V domácnosti byl nadnesen nápad k zamyšlení. Nekoupíme sušičku?
Tak jsem se podíval a došel k závěru, že potřebuji asi názor více lidí.
Klikl jsem na odkaz, který mi poslala, jako že se jí líbí. Pak jsem se podíval jaká je další nabídka a našel model číslo 2. A pak následovala kalkulačka, počítání a došel jsem k tomuto.
Pozn.:
- Z diskuse jsem zjistil, že pokud mám pračku s otáčkami odstředění 1200-1400 ot/min, stačí na sušení 1 hodina u obou modelů.
- 1 kWh stojí v roce 2012 asi 4,64 Kč
- počítám se 100 cykly za rok
- nevím jaká je životnost sušičky. Zvolil jsem osm let.
Model 1
Kapacita 7 kg / Elektronický programátor
Spotřeba 1,58 kWh
Pořizovací cena 16 000 Kč
Provozní cena za 8 let (s cenou elektřiny roku 2012) 5 864 Kč
Celková cena za osm let 21 900 Kč
Model 2
Kapacita 7 kg / Mechanický programátor
Spotřeba 3,92kWh
Pořizovací cena 8 700 Kč
Provozní cena za 8 let (s cenou elektřiny roku 2012) 14 544 Kč
Celková cena za osm let 23 243 Kč
Úspornější sušička se podle výpočtu začne vyplácet přibližně po sedmi letech. A já se teď ptám. Má cenu volit úspornější model, když všichni víme, že výrobci mají ve skladu i regál kurvítek a vývoj jde v dnešní době mnohem rychleji než otáčení planety?
Děkuji za vaše názory.
- Pošlete to!
Kdy vám naposledy přišel dopis nebo pohled, který nebyl fakturou, novou kreditkou, nebo výpisem z účtu?
Neudělal by vám takový pohled radost?
Loni před koncem roku vyzvala Růžová panda, ať facebookáři a tvíteristi napíší svým známým pár slov bez své klávesnice. Proč to ale omezovat jen na předvánoční období. I během roku je spousta příležitostí, proč poslat někomu kus papíru se známkou. Výlety, dovolené, vlastnoručně vytvořené dopisy, pohlednice. Grafickému ztvárnění se meze nekladou.
Oprašte tedy svá pera, najděte lahvičky s inkousty, ostrouhejte pastelky, nabruste nůžky, vyhrabejte na půdě staré zažloutlé papíry, kupte pohlednici v nejzapadlejším koutě vašeho výletu a pošlete ji do světa. Na druhém konci své cesty určitě udělá radost.
Chcete najít pohlednici ve své schránce? Napište si o ni. Pošlete svou adresu na email ntr23.net(at)gmail.com. I já chci objevovat pohlednice ve své schránce. Mou adresu najdete na webu http://www.badgees.cz/kontakty/.
A nezapomeňte své úlovky sdílet na sociálních sítích. Když použijete hashtagy #oldschoolcelyrok a #postweet, můžeme se vzájemně dívat i na poklady z cizích schránek.
Pojďte do toho. Nebudu tvořit žádnou tabulku na výměnu adres mezi všemi zájemci. Každý má ty své oblíbené IDčka na síti. Napište jim, pošlete jim tento článek, vyměňte si adresy.
Kupte to, napište to, nakreslete to.
Pošlete to!
- Purpurové křídlo
O plameňácích jsem toho věděl asi tolik. Jsou hned za branou ostravské ZOO, stojí na jedné noze. Vy to asi budete mít podobně, jen ZOO bude jiná.
To co jsem ale viděl teď, mi vyrazilo dech.
Je v tom romantika, láska, sex, drama, boj, vražda, cesta, cíl, návrat. Je tam všechno.
Film The Crimson wing: Mystery of flamingos byl natočen v roce 2008. Na to, že existuje jsem přišel až tento týden a navíc oklikou. O tom v závěru.
Nádherný přírodopisný dokument o těchto ptácích, jejich zrození, cestě i návratu. Ocitnete se v africké Tanzánii, neobyvatelném kusu planety, ráji pro plameňáky. Bez souvislostí, které se tam odehrávají by se plameňáci nezrodili.
Celý dokument podtrhuje hudba skvělých britských The Cinematic Orchestra. Soundtrack k tomuto filmu je dostupný na iTunes.
__________________________________
Pod čarou
Film jsem objevil přes album The Cinematic Orchestra a album jsem objevil přes krátký film na Vimeu. A k videu jsem se dostal přes tvít @userBowe.Doporučuji také shlédnout.
- Vespista. Žádný Vespič.
Koupili jsme si s Míšou Vespu. Bylo to náhlé rozhodnutí. Sníme o ní ale už dlouho. Takových pět, šest let to bude. Mohou za to Prázdniny v Římě, prázdniny v Paříži a zase prázdniny v Římě (pařížské a římské Vespy). Nahlédl jsem do účetnictví, trochu to propočítal, odečetl DPH a moje Továrna na placky Bad Gees má své první služební vozidlo.
Nikdy jsem jednostopé vozidlo nevlastnil. Měl jsem ale jasno. Nechtěl jsem skútr, chtěl jsem Vespu. Vespa prošla od roku 1946, kdy se začala vyrábět, evolucí, kdy už není jen dopravním prostředkem, ale stala se životním stylem. Něčím, co vám přiroste k srdci. Částí vašeho “já”.
Apple
Mám rád produkty Apple, používám je. Pokud se něco opravdu nepokazí, budu je používat i v budoucnosti. Patří ke mně.
Ale teď o jiném jablíčku.
Vespa používá logo jablka od roku 1969. Sedm let, před založením počítačového Apple. Souvislost mezi tím asi není. Dvě jablka, dva lovemarky. Funguje to.
A ještě jedna souvislost se značkou počítačového Apple. I tentokrát byla Vespa rychlejší. Slogan Think different začala Jobsova firma používat v roce 1997. Vespa použila slovo “different” ve své reklamě již v roce 1968.
Křest
Včera jsme s Míšou zažili první sraz skútrů a na naší 50ccm Vespě jsme ujeli 220 km. Jeli jsme po cestách na které bychom s autem nevjeli. Jeli jsme pomalu, rozhlíželi jsme se po okolí. Zdravili nás motorkáři na silných mašinách a my jsme zdravili je.
A teď bych se vrátil zpět na začátek
V roce 2009 jsem začal podnikat. Chtěl jsem si to zkusit. Rozjel jsem značku. Poznal nové přátele, změnil své názory, trochu i život. Přišel jsem na to, že na spoustě věcí nezáleží, nemá cenu se jimi zabývat. Není důležité obklopovat se majetkem, ale žít a plnit si své sny. A pro mě je Vespa splněným snem. Mé odhodlání z roku 2009 mi pomohlo splnit další ze svých snů dříve než, kdybych byl pořád “jen” zaměstnanec.
Udělejte pro své sny něco i vy. Občas stačí jen malý krok nebo impuls.
Pokud chcete mou Vespu vidět, klidně si udělejte výlet do Fulneku. Jste vítáni. Nabídnu i kávu. Ohlašte se ale dopředu. A nenadávejte mi potom, až si půjdete pro tu svou Vespu.A až nás Vespistů bude více, dáme dokupy nějaký Vespagang a pojedeme rozbít nějaký mléčný bar.
————————————
Pod čarou: V otázce “Kulaté, oválné, hranaté?” mám jasno. Hranaté.
- Výzva - Kolik to žere?
S rostoucími cenami PHM si spousta řidičů začala hlídat spotřebu svého dopravního prostředku. Sám jsem začal jezdit pomaleji. Časová úspora díky rychlé jízdě není až tak velká. Pomalejší jízdou tedy moc času neztratíte, ale jezdíte mnohem bezpečněji a docela hodně peněz dokážete uspořit na palivu.
Nevím jak ostatní automobily, ale moje Škodovky vymažou krátkodobou spotřebu po dvou hodinách vypnutého motoru a dlouhodobou po sto hodinách jízdy. A věřte nevěřte, existují i dopravní prostředky, které palubní počítač nemají.
Žijeme v éře chytrých telefonů. Netřeba tedy schovávat účtenky a doma je přepisovat do excelovské tabulky. Svou aplikaci si najde jak uživatel iOS, tak Androida.
Zde jsem ale narazil. Našel jsem pár aplikací, např.
Všechny zmíněné aplikace zajisté fungují. Umí toho některé i více než jen sledovat spotřebu, např. výdaje za servis apod. A to je možná jejich problém z mého pohledu. Umí toho moc a nelíbí se mi zpracování, grafika, ovládání.
Výzva
Tímto bych chtěl inspirovat šikovné programátory iOS aplikací. Máte tu díru na trhu. Troufáte si vytvořit aplikaci, o kterou má minimálně jeden uživatel iOS zájem?Co by měla umět:
zadat k určitému datu aktuální stav kilometrů, natankované litry paliva, cenu za litr
přehledně zobrazit celkovou dlouhodobou spotřebu
synchronizaci/backup (aby nedošlo ke ztrátě dat vymazáním aplikace, reinstalem)
může zobrazovat křivku vývoje spotřeby, ceny phm
možnost sledování spotřeby více vozidel
nezajímá mě kde tankuju a jakou značku paliva
A teď to nejdůležitější. Udělejte aplikaci minimalistickou a líbivou. Tak aby se mohla zařadit mezi aplikace, které můžete vidět na webu BeatifulPixels.com. Udělejte ji uživatelsky přívětivou. Zadávání údajů musí být co nejjednodušší (numerická klávesnice, ne textová).
Příklady designových aplikací
A na závěr ještě jedna prosba. Udělejte ji placenou. Chci vám zaplatit.
- Jak se z Cool piva dělá ještě více Cool pivo
Pivovar Staropramen přinesl v roce 2011 na náš specifický trh nový druh piva a udělal s ním doslova revoluci. Rok 2011 je ale ten tam, a v roce 2012 šel Staropramen ještě dále. Vylepšil ten revoluční produkt.
Po loňském úspěchu si spočítaly i ostatní pivovary, že piva typu Radler jsou zlatý důl. Svá “cool” piva má na pultech Gambrinus a Zlatopramen.
Staropramen vylepšil lahev a přidal Cool Grep.
Koupili jsme tedy nový grep a čekali co se bude dít. Moje žena, která má jeden speciální chuťový pohárek na umělá sladidla při obědě povídá, “Je tam umělý cukr”. Kouknu na etiketu a co myslíte? Měl ho tam. Aspartam.
Protože jsme měli v lednici ještě dvě plechovky z loňské série Lemona, dal jsem se do porovnání. Staropramen vylepšil nevylepšitelné.
Porovnejte níže:
Cool Lemon 2011 obsahuje mimo jiné
- přírodní aroma
- E440 Pektiny
- E410 Karubin
- E300 Kyselina L-askorbová ( Vitamín C )
- E104 Chinolinová žluť (Cl potravinářská žluť 13)
- E290 Oxid uhličitý (Suchý led)
Nejhorší součástí je zde E104, která má na stupnici škodlivosti (1-7) stupeň 3 - Přísada nevhodná pro děti, může být přičinou alergie.Nový Cool Lemon 2012 ale obsahuje- E952 Cyklamát sodný
- E954 Sacharin
- E950 Acesulfam K
- E951 Aspartam
E952 - škodlivost 6 - Zdraví škodlivá přísada, E954 - škodlivost 5 - Zdraví škodlivá přísada, E950 - škodlivost 4 - Zdraví škodlivá přísada, E951 - škodlivost 5 - Zdraví škodlivá přísada.zdroj: www.chemievjidle.cz a etikety výrobkůZa mě mohu říct, že letos se podívám po jiné značce, i když z principu jsem byl přesvědčen, že zůstanu věrný, když byli první a ostatní přispěchali na pulty vyždímat také nějakou korunu.Jak to máte vy? Podělte se v diskusi.UPDATEtoto Staropramen odpovídá na svých FB stránkách na dotaz o změně recepturyV našich pivech s ovocnou příchutí a nízkým alkoholem jsme se rozhodli částečně nahradit cukry náhradními neergetickými sladidly, čímž snižujeme jejich celkovou kalorickou hodnotu o 20%. To je důležitý atribut pro mladé dospělé spotřebitele a ženy, které jsou jejich nejčastějšími konzumenty. Proto jsme pozměnili recepturu a nabídli tak tuto novou přidanou hodnotu spotřebitelům.
Nikdy bychom při výrobě našeho piva nepoužili látku, která by měla mít negativní dopad na spotřebitele. Použitá sladidla patří samozřejmě mezi sladidla povolená naší legislativou. Jedná se navíc o sladidla dlouhá léta používaná a tak i vyzkoušená v potravinářství. Konkrétně Aspartam je využíván od osmdesátých let a je dnes v tisícovkách výrobků. Je ve většině light nápojů vč. kol, v mléčných výrobcích, sladkostech a čokoládách, farmaceutických výrobcích atd.
Sladidlo Aspartam je i díky svému velkému využití v potravinářství, kde je v tisícovkách výrobků, jednou z nejvíce testovaných přídavných látek. Výsledky testů potvrzují, že v množství, které je povolené pro použití jako neenergetické sladidlo, nemá negativní vliv na lidské zdraví. Všechno, co není vysloveně nemožné se dá uskutečnit, jestliže se na to člověk plně zaměří a je rozhodnutý to udělat.
Nicholas Winton- Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko
Ti z vás, kteří 7. března sledovali Apple Keynote určitě zaregistrovali, když Eddy Cue při prezentaci nové Apple TV předvedl i kousek filmu. I z té krátké ukázky mě film zaujal, navíc Eddy řekl, že je jeho oblíbený.
Podle mého Apple dělá pěkný hardware a uživatelsky příjemný software. Dělá také ale něco více. Možná je to jen ve vašem podvědomí.
Vytváří životní příběhy.
Vidíte to na prezentacích, produktových videích, reklamách. Příběhy, vzpomínky, lidé, rodina, přátelé.
Tím filmem zmíněným na začátku byl Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko.Až po shlédnutí se mi to, co jsem psal výše, tak nějak spojilo. Tento film je plný příběhů, drobných příběhů, setkávání lidí, vzpomínek.
Až půjdete do kina, slzy si vezměte s sebou.
Knižní předlohou filmu je román Příšerně nahlas a k nevíře blízko autora Jonathana Safrana Foera. Kniha je vyprodána. Kryšpín radí začít knihou před filmem. Já jsem začal filmem, ale i pro grafickou podobu knihy si ji chci určitě přečíst.
- Jak jsem pekl dort
Pečení a vaření mi není cizí. Peču a vařím už dlouho a rád. Takže článek typu “Mé první pečení” nebo “Zkazil jsem co se dalo” v tomto příspěvku nehledejte.
O Paleu se v poslední době napsalo hodně, takže to zde psát také nebudu, jen to, že se cítím skvělě a změnily se mi chutě.
Paleo neznamená, že jíte syrové maso a nic víc, jak psal iDnes. Tak jsem poprvé pekl dort (když už byla ta příležitost), ve kterém jsou:
ořechy, ořechy, vejce, sirup, čokoláda.
Inspiraci k upečení mi přinesla @Sugarfreelife, která prolézá weby a hledá dobroty a pak je hází na svůj web PaleoLifestyle.cz.
A teď k pečení. Budete potřebovat
- 70% čokoládu (125 g)
- lískové ořechy (100 g)
- mandle (100 g)
- sirup z agáve nebo med (100 g)
- vejce (4)
Lískové ořechy dejte na plech a na 10 minut do trouby (180°C). Po vyndání z nich oloupejte opálené šlupky. Potom je dejte do sekacího mixéru a rozsekejte na menší kousky (ale ne na mouku-prostě aby šly ještě stále hryzat).
Blanšírované mandle (spařené ve vodě) zbavíte slupky a dáte je do mixéru. Vyrobíte z nich totiž mandlové máslo. Sekejte dlouho (cca 12 minut) a neuvařte mixér. Občas mu dejte oddech. Ve chvíli volna stěrkou sundejte nalepené mandle ze stěny nádoby).
25 gramů čokolády nasekejte nožem na kousky (pokud chcete bílý dort) a nebo rozpusťte na tekoucí v hrnci ve vodní lázni (pro hnědý dort).
A nyní už to půjde jedna dvě.
Troubu nastavte na 175°C. Roztlučte vejce. Žloutky dejte do větší mísy a bílky do vyšší mísy. Agávový sirup vlejte ke žloutkům a rozmíchávačem napěňte. Přesuňte z mixéru mandle do mísy spolu s čokoládou (rozsekanou nebo tekutou) a také s lískáčema. Ze všeho nějakým nástrojem vyrobte hmotu.
Ve vysoké míse z bílků, do kterých hodíte špetku soli, vyšleháte sníh. Správný sníh nevyteče z nádoby ani s působením gravitační síly. Vyzkoušet to můžete jednoduchým pokusem, a to obrácením nádoby dnem vzhůru.
Sníh opatrně vmícháte do směsi ve větší míse.
Teď už to zbývá jen nalít do vhodné formy. Dortová forma bude asi velká. Já jsem použil skleněnou zapékací mísu průměru 19 cm, vhodně doplněnou pečícím papírem. Pěčící papír upravíte nůžkami aby nedělal moc velké záhyby. Dort by byl otlačený jako váš obličej po probuzení.
Pečte 30 minut. Ani o sekundu více.
Zbylou čokoládu rozpusťte v hrnci, namočeném do vodní lázně, spolu s polévkovou lžící olivového oleje. Až bude dort upečený a vyklopený z formy, čokoládu nalijete přesně do středu dortu a ta se krásně rozlije po celé ploše. Pomoci jí můžete nakláněním celého talíře s dortem. Že před tím musíte sundat pečící papír snad napovídat nemusím.
Talíř i s dortem položte do lednice a čekejte až čokoláda ztuhne. V lednici po dobu tuhnutí můžete zhasnout.
Originál dortu (v tmavé podobě) i s receptem najdete na stránce Paleoliscious.
A protože všechny dietáře v republice zajímají čísla, tak jsou zde. Sacharidů je v tomto dortu přesně 149 gramů. Co by to ale byla za hodnota, kdyby nebyla s čím srovnat. Dort ve kterém byste nahradili mandle moukou, sirup cukrem a 70% čokoládu čokoládou na vaření by měl sacharidů rovných 265 gramů.
Takže vlastně dietní dort. Nevím jak se bude komu zdát sladký, ale já bych tam příště toho sirupu dal možná i méně.
Kdo má rád Jirku Babicu, může přidat i jitrnici a česnek. V tomto případě ale nebude odpovídat obsah sacharidů.
- Stal jsem se Dobrým andělem
S tímto obrázkem a nápisem Dobrý anjel jsem se setkával při cestách na Slovensko. Logo je snadno zapamatovatelné. Náramně se podobá tvorbě Keitha Haringa. Myslel jsem si tedy, že se může jednat o nějakou výstavu. Až s postupem času mi bylo divné, že Dobrého anjela vidím zase. Výstava tak dlouho nebývá. Hledal jsem tedy na internetu a z Dobrého Anjela se vyklubal nadační fond.
Dobrý anjel funguje na Slovensku od roku 2006. V současné době je na Slovensku 100 000 Dobrých andělů, tedy lidí, kteří přispívají na dobrou věc.
V ČR máme Dobrého anděla od září 2011. Založil ho Petr Sýkora s Janem Černým, bývalí zakladatelé a majitelé společnosti Papirius. S Petrem Sýkorou vyšel pěkný rozhovor v lednovém čísle časopisu Forbes.
Co je Dobrý anděl?
“Dobrý anděl je systém, pomocí kterého mohou až desetitisíce dárců, Dobrých Andělů, relativně malými pravidelnými měsíčními částkami každý měsíc výrazně finančně pomáhat až tisícovkám nemocných.” zdroj
Dobrý anděl přispívá rodinám s onkologicky nemocnými dětmi, kterým každý příspěvek pomáhá zlepšit situaci vzniklou propuknutím nemoci. Rodiny o příspěvek mohou samy požádat.
K lednu 2012 se rozhodlo stát se Dobrými anděly již 825 dárců.
Transparentnost
Podle etického kodexu se veškeré obdržené příspěvky do posledního haléře rozdělí rodinám. Zakladatelé, členové Správní rady a Dozorčí rady pracují bez nároku na honorář. Tito také nerozhodují o vybraných rodinách, kterým se rozděluji vybrané příspěvky. O rodinách, které dostanou příspěvek rozhodují nezávislí odborníci.
Každý, který se rozhodne stát se Dobrým andělem, získá registrací přístup na svůj andělský účet, kde si může zkontrolovat, jakou částkou přispěl a jaká částka byla poskytnuta příjemci finanční pomoci. Každý vidí i konkrétní osoby, kterým jeho příspěvek pomohl.
Stal jsem se Dobrým andělem
Před nedávnem jsem vytvořil anketu s otázkou “Kolik Kč dáváte ročně na charitu”. Její výsledky můžete vidět zde. Každý se může rozhodnout, jestli přispívat bude, nebo ne. Není to ničí povinnost. Já přispívám pravidelně již několik let. Neposílám DMS, nedávám příspěvky výběrčím na ulici, nekupuji si časopisy, kde “výtěžek” jde na dobrou věc. Mám svůj okruh nadačních fondů, které jsou mi nějak pocitově blízké. Posílám příspěvky fondu Pomozte dětem, Světlušce a s kolegy z kanceláře máme již 4 roky adoptovanou holčičku v Indii.
Když se objevil v ČR Dobrý anděl, rozhodl jsem se, že jej zařadím do svého portfolia. Ale ne na úkor fondů, na které jsem přispíval do té doby. Dobrý andělem jsem se stal v prosinci. Vytvořil jsem si v internetovém bankovnictví trvalý příkaz a už na začátku ledna jsem viděl, že můj příspěvek pomohl rodině paní Jindřišky H. a pana Jiřího H. Obě rodiny mají děti, které mají rakovinu. Na obě rodiny mám kontakt. Poštovní adresu, emailovou adresu, telefonní číslo. Vidím jejich i rodinné fotky. Stejně tak obě rodiny mají můj kontakt. Přeji oběma i dalším, kterým pomůžu v dalších měsících, aby léčení dopadlo dobře.
Stal jsem se Dobrým andělem a mám z toho dobrý pocit.
- Vydejte se na okružní plavbu
Postřehy z letošní dovolené strávené na osmidenní okružní plavbě po moři.
Proč na loď a ne do hotelu:
- Neuvěřitelný zážitek
- Každý den v jiném městě
- Příznivá cena (v závislosti na termínu)
- 2 děti do 12 let zdarma
V nabídce cestovních kanceláří specializující se na okružní plavby najdete různé destinace i různá rejdařství. V článku popíšu jen své vlastní zkušenosti z mé první plavby.
Rejdařství MSC Cruises
Čtvrté největší rejdařství na světě. Založeno 1987. Sídlo v Ženevě.
Počet lodí 11 (na rok 2012 objednána dvanáctá)
Oficiální stránky: http://www.msccruises.com
Loď MSC Magnifica
Datum spuštění na moře: 6. 3. 2010
Délka: 293,8 m
Šířka: 32,3 m
Počet palub: 16 (z toho 12 pro pasažéry)
Rychlost: 43 km/h
Posádka: 1027
Počet kabin: 1259
Cestující: 2518 (při obsazení kabiny dvěmi osobami) / max. 3605
Dojmy z lodi
- Loď je opravdu obrovská. Jak obrovská, to si uvědomíte, až když pod ní stojíte.
- Loď nehoupe.
- Personál je většinou z Asie (Indonésie, Nepál apod.). Je však velmi milý, ochotný. Pomalu začnete být alergičtí na dotazy “How are you Mr., everything okay?”
- Kabina byla dvakrát denně uklizena. Při snídani Vám uklidí postel na denní válení, při večeři rozestelou na spaní.
- Na lodi nemáte pocit, že jste v uzavřeném prostoru plném lidí. Je spousta míst, kde můžete být sami.
- Na lodi se nenudíte.
- Na lodi je program, kterého se můžete, ale nemusíte účastnit (aerobic, lekce tance, lekce italštiny apod. - zdarma)
- Jídlo 5x denně (snídaně, oběd, odpolední čaj, večeře, půlnoční snack) formou bufetu. Večeře je také servírovaná (měli byste přijít v předepsaném oděvu dle denního rozpisu - casual/informal/formal).
- Jídlo bufetového typu je každý den stejné. Je ale dost možností, že nemusíte jíst každý den to stejné. Ale vpodstatě všichni si berou od všeho každý den. Máte pocit že na lodi neděláte nic jiného než jíte.
- Každý večer dostanete noviny s rozpisem následujícího dne (kdy loď přistane, kdy odplouvá, jaké oblečení na večeři, akční nabídky obchodů, služeb, info o trase plavby, časy jednotlivých stravování).
Jedna z mála věcí, která mi vadila, je že Vám pořád osahávají děti. Chytají za ruce, hladí po vlasech, nastavují náruč. Asi na to jako češi nejsme zvyklí a v zahraničí je to normální, ale ani dětem to nebylo příjemné. A sahají všichni, personál, cestující, děti od puberťáků až po seniory.
Na lodi si můžete zakoupit prohlídky jednotlivých měst s průvodcem (ceny cca 40 EUR na osobu a jednotlivý výlet). Často se ale do města dostanete levněji, ať už taxíkem (kterých je v přístavech dostatek), nebo pěšky.
Plavba
2082 km za volantem + 4641 km na moři
6723 km / 9 dnů / 6 států
Plavbu jsme zakoupili u cestovní kanceláře Diamond Travel. Cena 33560 Kč za dvě osoby a dvě děti.
Na lodi platíte servisní poplatek 7 EUR za osobu a den (automatické spropitné). Dále platíte nápoje (Cola, balená voda, alkohol, koktejly), zmrzliny a další objednávky v barech.
Během otevíracích hodin restaurací bufetového typu si můžete načepovat pitnou vodu v neomezeném množství (ale jen do skleniček, zákaz plnění PET lahví). Stejně tak je k dispozici zdarma čaj a káva.
Na lodi musíte být nejpozději půl hodiny před vyplutím.
Cena parkovného za osobní vůz je 90 EUR za dobu plavby.
1. den - nalodění Benátky
Deset kilometrů před Benátkama se otevřelo nebe a začaly padat kvanta voda. Teplota spadla z 27°C na pouhých 15°. Pěkný začátek dovolené. Příjezd do přístavu je jednoduchý. Po přejezdu hlavního mostu do Benátek se dáte na prvních semaforech doprava a jste tam. Trochu problém dělalo najít ten správný terminál. Stěrače nestíhaly a přes tu vodu se špatně četly tabule.
Po nalezení terminálu vyložit kufry z auta, postavit k nim děti a ženu a zaparkovat auto. Parkoviště bylo asi 300 metrů bokem. Přestalo pršet. Před terminálem byl stoleček, kde hostesky měly připravené palubní vouchery, jejichž součástí byly i předtištěné visačky na kufry. Při nalodění procházíte stejným procesem jako při odbavení na letišti. Kufry Vám vezme personál, postoupíte k check-inu, kde Vám vydají palubní karty (slouží jako vstupenka z lodi, na loď, klíč ke kabině, platební karta na lodi). Při vydání karty si Vás vyfotí (fotku kontrolují v počítači při výstupu z lodi a poté při návratu). Tuto kartu má každý cestující včetně dětí. Při checkinu musíte také poskytnout platební kartu, kterou projedou terminálem a hned Vám ji zase vrátí. Po ukončení plavby si pak stáhnou automaticky útratu na lodi. Pokud nechcete poskytovat svou platební kartu musíte složit zálohu 150 EUR v hotovosti. Vyúčtování pak proběhne předposlední den před koncem plavby na pultu finančních služeb přímo na lodi. Poté projdete bezpečnostním rámem a v rentgenu zkontrolují příruční zavazadla. Poté už jen musíte projít chobotem přímo do lodi. Uvítají Vás, ukáží Vám cestu k výtahu a nasměrují k Vaší kabině.
Před kabinou už v té chvíli stály kufry odevzdané v terminálu. V kabině jsme si odložili příruční zavazadla a našli první noviny s uvítáním a pozvánkou na oběd. Bufetová restaurace se nachází ve 13. patře po obou stranách lodi. Má prosklené stěny od podlahy až ke stropu. Máte tak ničím nerušený výhled. Při výběru jídla máte pocit, že musíte vyzkoušet úplně všechno, takže se zaručeně přejíte (a tak to bude pokračovat po celých dalších 7 dnů). Kuchaři neustále doplňují pult s jídlem. Mají asi v popisu práce, že z poloviny zaplněná mísa už je špatně. Proto je pořád všechno plné. Vezmete si tedy talíř a nabíráte a jíte. Číšníci v dostatečném počtu neustále procházejí restaurací a ihned odnáší prázdné talíře. Když si jdete něco přidat, počítejte s tím, že Vám odnesou i příbor. Během jídla proto klidně vystřídáte i tři příbory.
Do vyplutí v 17 hodin zbývala asi půlhodina. Vyšli jsme na horní palubu a prohlíželi loď.
Někteří cestující již trávili chvíle v bazénu nebo vířivkách. Ostatní již čekali stejně jako my na vyplutí. Cesta z přístavu na moře vede přímo centrem Benátek. Loď pluje kolem chrámu sv. Marka.
V 19 hodin začínala servírovaná večeře v restauraci, kde máte přidělený stůl (název restaurace a číslo stolu je vytištěno na kartě). Číšník Vás usadí, přinese denní menu a pak to začne. Předkrm, polévka, pak bylo risoto. To bylo vynikající, snědl jsem ho tedy celé. Číšník se usmál, odnesl talíř a donesl hlavní jídlo. Hovězí maso s brambory. Ochutnal jsem tedy maso i brambor ale víc už by se do mě nevešlo. Následoval dezert. Horší to bylo s dětmi. I když měly speciální menu, jídlo jim zrovna nechutnalo. Těstoviny s rajčatovou omáčkou, husté polévky. Byly protivné a rozdováděné.
Po večeři jsem si šel ještě na hodinu sednout na palubu a číst si knížku. Loď plula, vítr pofukoval. Idyla.
2. den - Bari (Itálie)
Přistání v 10 hodin. Před tím snídaně a hned po snídani ven z lodi do města. Historické centrum je dostupné z přístavu pěšky a dá se obejít za hodinu.
Historická část města nabízí procházku křivolakými uličkami. Místní domorodci žijí téměř na ulici. Otevřenými dveřmi vidíte přímo do kuchyně, na ulici mají židle, posedávají a diskutují se sousedy. Občas narazíte na malý krámek.
Děti zatoužily po zmrzlině a také po prvním fyzickém kontaktu s mořem. Takže se močily nohy a ochutnávala voda. Je fakt slaná.
V 15 hodin loď opouští přístav a míří k řeckým ostrovům.
V 16.30 se ozývá ohlášený signál evakuačního cvičení (drill). Na toto cvičení Vás dopředu informují v lodních novinách. Cvičení se musí zúčastnit všichni (cestující i posádka). Vaší povinností je vyzvednou v kabině oranžové vesty a dostavit se na přidělené evakuační místo - Muster station (Přidělené místo je také vyznačeno na lodní kartě. Všechna se nachází na 7 palubě pod záchrannými čluny). Na místě člen posádky provede školení nasazování záchranné vesty apod. Celé cvičení trvá asi 30 minut.
Zbytek odpoledne jsme strávili u dětského bazénu na horní palubě. Děti byly spokojené. Oranžové bazénové osušky si můžete vyzvednout u hlavního bazénu (bez poplatku).
Druhý den bylo k servírované večeři doporučeno neformální oblečení (kalhoty/ne džíny, košile, sako, kravata nemusela být). Po předchozí zkušenosti už jsme si nedali celé pětichodové menu, ale jen výběr z něj. Večeře byla v italském stylu. Látkové ubrousky byly v barvách italské vlajky. Po hlavním chodu přineslo 40 číšníků za zvůků italské hudby, povzbuzování cestujících a točením barevných ubrousků 40 dortů. Prostě šou. Dorty byly spíše takové bábovky s ovocem, napuštěné likérem a hromadou šlehačky. Chuťově výborné. Děti opět odmítaly jíst, byly protivné a rozdováděné.
Po uspání dětí opět paluba a kniha.
3. den - Katakolon (Řecko)
Přistání v 8 hodin. Snídaně tak proběhla již v přístavu. Katakolon je přístavní vesnicí. Wikipedie uvádí 270 obyvatel. Na hlavní ulici dojdete z přístavu za 3 minuty a celou ji projdete za dalších 5 minut. Loď zde staví jen z důvodu, že 30 km od přístavu je Olympie, kde se konaly první antické olympijské hry. S dětmi jsme cestu do Olympie neabsolvovali. Můžete tam však dojet buď s placenou exkurzí, koupenou na lodi, nebo si můžete pronajmout automobil (cca 40 EUR) nebo skůtr (10 EUR).
Volný čas využily holky pro hledání mušlí (standardní suvenýr od moře). Pláž byla hnusná. Aby taky ne, když sloužila jako místní komunikace. Takže tři metry od pobřeží se po pláži proháněly skůtry, auta, dodávky. Divím se, že tam nejel i kamion.
Z místního obyvatelstva pracovali asi jen prodejci čínských suvenýrů. Další seděli v barech. Mám o Řecku udělaný svůj obrázek. Ze suvenýrů nebylo co koupit. To stejné zboží dostanu i na pouti v Horní Lhotě.
Ve 13 hodin jsme během oběda na zadní palubě odrazili od břehů Řecka a nabrali směr k Turecku.
Zbytek odpoledne opět u dětského bazénu a počítáním řeckých ostrovů, které proplouvaly kolem.
Před galavečeří (doporučen oblek, smoking, večerní šaty) jsme kvůli dětem dali přednost bufetové večeři, která narozdíl od předchozích večeří proběhla v naprosté pohodě. Děti jedly a byly spokojenější než v restauraci. O večeřích pro následující dny bylo rozhodnuto.
4. den - Izmir (Turecko)
Přistání v 9 hodin. Po vylodění projdete davem taxikářů, kteří nabízejí, že Vás svezou do města. Když odmítnete dvacátého taxikáře, začne do Vás hustit dvacátý první. Historické centrum města je vzdáleno asi 5 km od přístavu. Výlet do něj jsme vzhledem k dětem vynechali a prošli jsme jen blízké okolí.
Děti narazily na místní dětské hřiště, kde musely vyzkoušet prolézačky a houpačky. Sedačka teda vypadala hrůzostrašně. Děti s ní ale neměly problém.
Odjezd lodi z přístavu v 15 hodin.
Co mě v Turecku překvapilo jsou sídliště stavěné v kopcích. Představte si, že domů jdete jako na horskou tůru.
Další zajímavostí je, že v Turecku neuvidíte ženy zahalené v šátcích. Potkal jsem tak tři. Nevím jestli jsou různé druhy náboženství a jen některé přikazují zahalení hlavy, a nebo je to jen západní specialita aby v Německu a Francii bylo o čem diskutovat.
Po večeři jsme navštívili lodní divadlo, které mělo pro tento den připraveno pásmo písní z brodwayských muzikálů.
5.den - Istanbul (Turecko)
Přistání v 7.30. Přístav se nachází přímo v bosporské úžině. Stačí přejít most a jste ve městě. V přístavu se na Vás sesype opět hormada taxikářů, kteří se Vám snaží namluvit, že do města je to tak daleko, že se tam pěšky dojít nedá. Nevím kde má Istanbul samotné centrum, ale to co jsme viděli v pěším dosahu nám stačilo k naší procházce. Istanbul je rušné město, narozdíl od Izmiru v něm najdete i značkové obchody jako Nokia, Starbucks atd.
Cesty jsou plné aut a pořád se troubí. Zdá se mi, že se troubí i když to žádný smysl nedává. Možná jen využívají funci klaksonu v autech, když už je tam výrobci namontovali.
Při procházce kolem pobřeží na Vás stále útočí prodejci vyhlídkových výletů bosporskou úžinou. Co půl minuty Vám mávají před obličejem letáky.
V Istanbulu nakoupíte výrobky snad všech světových značek. Versace, CK, Prada. Nemusíte ani do obchodů. Oblečení visí přímo na zdech domů. Prodej se uskuteční na chodníku. Chcete koupit mobilní telefon (iPhone, HTC, Samsung). Není problém. Všechno nové, originál zabalené do smršťovací fólie. Na chodníku malý stoleček, na něm vyskládaných 6 autorádií v komínku. Také zabalené ve fólii. Se živnostenským oprávněním si zde asi nikdo hlavu neláme. Kdo má dvě ruce, ten prodává. Jeden úsporné žárovky, druhý samolepící pásky a třetí koření. A osmistý leštidlo na boty.
Opět žádné ženy v šátcích.
Turecká města a mentalita lidí na mě dobrý dojem neudělala. Ale je to jen můj názor.
Odjezd lodi v 17 hodin a před námi 1640 km do Dubrovníku a den na moři.
Pro následující den jsme si objednali snídani do kabiny. Vyplníte visačku co byste si všechno rádi dali a pověsíte jí na kliku.
6. den - na mořiČíšník donesl snídani asi o půl hodiny dříve něž jsme vyznačili na visačce, takže nás probudil.
Protože tento den loď nezastavovala v žádném městě, ráno bylo pohodové. Nemuseli jsme nikde spěchat a tlačit se na snídani v bufetu.
Den strávený u bazénu, nákupy v lodních Duty free obchodech (žena dostala náhrdelník Swarovski, dcera si sama vybrala hodinky Flik Flak - však už příští rok jde do školy).
Na lodi bylo tento den připraveno více programů než jiné dny. Starší dceru nadchnul tanec Merengue, takže se zapojila do kurzu a byla jím nadšená. Mladší laškovala s italským animátorem.
7. den - Dubrovnik (Chorvatsko)
Přistání ve 12.30. Poprvé co jsme dali přednost transportu do města autobusem místo pěší procházky. Přístav je cca 8 km od centra. Cena 10 EUR pro dospělého a 7,50 pro dítě. Byl nám přidělen konkrétní autobus v pořadí, v jakém si cestující zakoupili vstupenky. Museli jsme proto asi 40 minut čekat na náš autobus. Taxíkem by nás cesta možná vyšla stejně, jen bez čekání. Po nástupu do autobusu jsme dojeli k bráně přístavu a do autobusu přistoupila policistka a začala kontrolovat pasy. Ti co je neměli si museli vystoupit. Paradox. V Turecku celní procedury nikdo neřešil, v Chorvatsku by Vás klidně zastřelili. Možná to ale byla jen stará panna nebo jí někdo ráno naštval.
Dubrovník hodnotím jako nejhezčí město z navštívených. Suvenýry vztahující se k městu. Výborná zmzlina. Snad jediná vada na kráse jsou turecké záchody (i když moderní, v nerezu).
Děti podstoupily tradiční zmrzlinovou kůru.
Potom pořádně zapít.
A v 17.30 už se mávalo Dubrovniku. Další zastávka Benátky.
Zbytek dne se dal trávit opalováním, aerobikem, prohlížením krajiny nebo u bazénu.
A také balením. Do kabiny obdržíte veškeré potřebné instrukce pro ukončení plavby. Nové visačky na zavazadla (rozdělené podle barev). Itinerář, kam se má jaká barva následující den dostavit (do divadla), účet za Vaší plavbu. Označená zavazadla musíte před druhou hodinou ranní vystrčit před kabinu. Personál je odnese a předá v terminálu do odbavovací haly.
8. den - Benátky (Itálie) - vylodění
Přistání v 9.30. Po snídani skoro všicni cestující stojí na palubě a čekají na dojezd do Benátek. Proplouvání tohoto kolosu městským kanálem je opravdu fascinující zážitek. V této chvíli začnete smutnit, že ten týden pohody končí. Chcete prostě pokračovat. Poté se již dostavíte na předem určené místo a tam čekáte až zavolají Vaší barvu a jdete se vylodit. Čekali jsme asi hodinu a půl, než přišla řada na šedou barvu zavazadlových visaček. Toto hodnotím jako nepříliš zdařený způsob, ale také nevím jak jinak vyřešit, aby se 3000 lidí najednou nenacpalo k výstupním dveřím.
V terminálu si vyzvednete svá zavazadla (našli jsme všechna), vynesete před terminál a jdete pro auto. Západní chytrolíni nasednou do svého auta, přijedou před závoru a jdou se postavit do fronty ke kase, takže výjezd z parkoviště totálně ucpou. Ti co jdou napřed parkování zaplatit, pak stojí ve druhé frontě, protože není kudy vyjet. Pronájem 2 metrů čtverečních betonové plochy na týden za 90 EUR mi přijde šílené, ale když s tím dopředu počítáte, nejste překvapeni. Pak už jen naložíte kufry a vydáte se na cestu domů.
Taky musíte nastavit navigaci směr Fulnek.
Dovolená skončila.
Celkové hodnocení
Před cestou jsem nevěděl co od takové cesty očekávat. Nyní mohu hodnotit. Vleze Vám to pod kůži. Jedna plavba nestačí. Chcete jet znovu a znovu. Takže bacha na to. Příští rok jedeme znovu. Jen Turecko vynecháme.
- Apple iPad unboxing by Lego minifigsCopyright NTR23 (2010)Creative Commons: CC BY-NC-SA 2.0 (Attribution Non-Commercial Share Alike)Please retweet, share and comment. Thank you.
- Legoland - tipyMožná jste také propadli barevným plastovým kostkám, případně Vaše děti dostanou od Ježíška krabici se známým logem LEGO. Možná už také plánujete letní dovolenou. Co takhle udělat si výlet do LEGOLANDu? Přes zimní sezónu je park uzavřen, a proto máte dost času na plánování.V tomto článku najdete pár tipů, které Vám možná toto plánování ulehčí a pomohou. Navštivili jsme park s dcerou, která měla při prvním výletě 2 roky a při druhém 3. Tipy jsou proto směřovány hlavně na rodiče malých dětí.Českým návštěvníkům je nejblíže LEGOLAND v Německu. Byl otevřen v roce 2002 a leží ve městě Günzburg. Od hraničního přechodu Rozvadov je vzdálen přibližně 320 km, přičemž celou cestu můžete jet po dálnici.V sezóně 2010 je park otevřen od 27. března do 7. listopadu. Zkraje a ke konci sezóny je LEGOLAND otevřen jen od čtvrtku do neděle.Vzhledem ke vzdálenosti doporučuji vyhradit návštěvě parku alespoň dva dny. Dvoudenní vstupenka stojí pro dospělého i dítě stejně - 59 EUR (jednodenní 36 resp. 32 EUR).TIP č. 1Nekupujte si dvoudenní vstupenku, ale rovnou roční. Stojí úplně stejně jako dvoudenní.Co když se rozhodnete zůstat více jako dva dny, nebo se příští léto vrátíte ještě jednou. Pokud se do jednoho roku vrátíte, ušetříte největší položku příští dovolené - vstupné. Pro zajímavost: s ročním passem můžete navštívit i ostatní LEGOLANDyTIP č. 2S roční vstupenkou zaplatíte nižší poplatek za parkovné oproti dvoudenní vstupence.TIP č. 3Děti do tří let mají vstup zdarma.Pokud máte dítě mladší tří let a bojíte se, že je na LEGOLAND ještě malé, mohu Vás ujistit, že tomu tak není. Na většinu atrakcí malé děti sice nepustí (obsluha striktně dbá na výšku dítěte kvůli bezpečnosti), dvouleté dítě si i přesto LEGOLAND užije. U vstupu nekontrolují, zda dítě již mělo tři roky, takže pokud má tři a půl, tak má šanci dostat se dovnitř také bez vstupenky.TIP č. 4Stravování malých dětí (do 3 let). V areálu je HIPP Baby Center.Zde můžete dítěti zakoupit celý sortiment dětské stravy i nápojů HIPP za ceny srovnatelné s českými. Nápoje se zde dají koupit za podstatně nižší ceny než u stánků s občerstvením nebo restauracích v areálu LEGOLANDu. Samozřejmostí je přebalovací místnost, dětské židličky a obsluha Vám ochotně ohřeje jídlo v mikrovlné troubě.Pro dospělé a starší děti je v areálu několik restaurací a stánků s občerstvením. Dostanete zde převážně smažené jídla, pizzu nebo wafle. Počítejte také s vyšší cenou (6-12 EUR za porci).TIP č. 5Hledejte stan s levným LEGEMPlánujete odvézt si z LEGOLANDu nějakou stavebnici. V tom případě se napřed podívejte po stanu označeného Schnäppchenmarkt. Stan se nachází nelevo za 4D kinem. Stavebnice v něm jsou až za 50% původní ceny. Krabice LEGO jsou kompletní a originálně zabalené. Jedná se ale o stavebnice, které mají pomačkané krabice, případně barevnost kostek neodpovídá fotografii na obalu. Při první návštěvě jsme dostali při předložení roční vstupenky 10% slevu na již zlevněnou stavebnici. Při druhé návštěvě nikoliv. Doporučuji přesto vstupenku předložit.V areálu se dále nachází několik dalších obchodů se stavebnicemi. Najdete tu všechny stavebnice z aktuálního katalogu. Nepočítejte dopředu s tím, že v těchto obchodech koupíte LEGO levněji než ve Vašem TESCO. Ceny v obchodech odpovídají katalogovým cenám. V obchodech můžete také zakoupit spoustu suvenýrů, které jsou v běžné prodejní síti nedostupné (přívěsky na klíče, trička, hrnečky…).Pokud máte zájem koupit si jednotlivé kostky, které Vám třeba doma chybí, v LEGOLANDu je dostanete. Najdete je v LEGO FABRIK. Cena je 8 EUR za 100 gramů. Doporučuji udělat si ještě doma představu, kolik kostek váží právě 100 gramů, a podle toho si vzít dostatek peněz. Taška, do které si kostky vybíráte je totiž velká a u pokladny byste mohli být nemile překvapeni.TIP č. 6Ubytování mimo LEGOLANDPokud jste rozhodnuti zůstat v LEGOLANDu více dní, budete se muset porozhlédnout po ubytování. Cca jeden kilometr od parku se nachází LEGO Feriendorf (Prázdninová vesnička). Ceny jsou zde docela vysoké, proto doporučuji podívat se (Google) po jiném ubytování v okolí. Čím dále od parku, tím lepší ceny dostanete.Tip na ubytování, které jsme využili:Při první návštěvě, kdy dcera měla dva roky jsme se ubytovali v penzionu Dorfmühle. Nachází se přibližně 18 km od Legolandu (Aislingen). Je v klidném prostředí a majitelé se o něj dobře starají. Nocleh v dvoulůžkovém pokoji s WC, sprchou a snídaní stojí 49 EUR, třílůžkový 64 EUR. (http://www.zur-dorfmuehle.de).Při druhé návštěvě, kdy dcera měla o rok víc, jsme se rozhodli pro kemp. Spaní ve stanu bylo pro dceru hezké dobrodružství. Námi vyzkoušený kemp je vzdálen od LEGOLANDu asi 10 km (Leipheim). Kemp je udržovaný, vybavený vším, co je potřeba. Elektrické přípojky pro karavany, umývárnou nádobí, pračkou, sušičkou, čistýma sprchama. V kempu je i kuchyně, kde si můžete objednat jídlo (minutky). Cena za jeden stan na dvě noci pro dva dospělé a jedno dítě, včetně sprchování a použití sušičky na prádlo byla 35 EUR. Součástí kempu je i velká stodola s hospodářskými zvířaty. Děti zde mohou vidět komentované krmení nebo se svézt na poníkovi. Na půdě stodoly je pro děti volně přístupná herna. (http://www.schwarzfelder-hof.de)Pokud jste LEGOLAND navštívili a myslíte si, že by tu měly být ještě další tipy, nebojte se je napsat do komentářů.Nashledanou v LEGOLANDU
-
Posts
-
Posts
-
Info
- Marketing and Advertising | District Novy Jicin, Czech Republic, CZExperience
- Mar 2013 - PresentCo-founder / Vespa Club Morava
Regional club of the most famous scooter on earth, the Vespa.
- May 2009 - PresentDistributor in the Czech republic / Infoband
Distributor of the swedish brand Infoband in the Czech republic.
- Nov 2008 - PresentFounder and Owner / Bad Gees - badge/button factory
Manufacturer of badges/buttons/pins
- Jan 2004 - PresentMarketing assistant / Primus laundry equipment
Administration of company website, leaflets and brochures
Additional Information-
Websites:
-
Photos
-
Photos
