jAnina

Photos

flickr

Uploads

u2b'

Posts

January 17, 06:25 AM
Jsem závislá na internetu. A víte proč?

Čekám. Čekám v Krči a mám psa. Vlezu za plot a tam ulice U kola. Mě zajímá proč, tak klikám. A hele:

Název "U kola" často souvisí s polohou někdejšího popraviště. Krčské ukola na rychlý poklik v telefonu nevidím, takže se na historii podívám doma do knihy. Ale našla jsem (ctrnactka.net) jinou zajímavou věc:

"Vila Kamila - Stavebníkem domu byl Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman). Když jako sedmdesátiletý ukončil svou advokátskou praxi v Semilech, společně s manželkou se roku 1913 rozhodli trvale usadit v Krči. Na manželčinu počest dostal dům jméno Kamila. Kamila Schönfeldová –Zemanová pocházela z bohaté židovské rodiny. Stašek se jako začínající advokát snažil Kamilu přesvědčit, aby se zřekla z existenčních důvodů židovské víry a nechala se pokřtít. Když pak mnohem později prvorozený syn Kamil (spisovatel Ivan Olbracht) psal svou krásnou povídku O smutných očích Hany Karadžičové z Goleta v údolí jistě měl na mysli i dávné rozhodování své milované matky. V Semilech tehdy jistě nešlo o tak drastické vyobcování z ortodoxní židovské komunity, jak se dočteme ve strhující próze z Podkarpatské Rusi, ale volba to jistě byla velmi těžká a bolestná. Antal Stašek si dobře rozuměl s Masarykem a po vzniku republiky pan prezident jezdil často do Krče na návštěvu. Cesta vedoucí dnešní ulicí Nad Havlem byla zcela nevyhovující, zvlášť, když začalo pršet. Kočár pana prezidenta a později i auto byly touto cestou značně poznamenány, a proto byla cesta vydlážděna a jezdí se po ní dodnes. Deska na průčelí vily připomíná i patnáct let, které v krčském domku prožila spisovatelka Helena Malířová, oddaná životní družka Olbrachta. Po dvaceti letech soužití, jemuž impulzivní, starší Helena Malířová věnovala vše, se s ní Olbracht dokázal zcela chladně rozejít a již v lednu 1936 se oženil s mladou absolventkou konzervatoře, která původně chodila do vily hrát na klavír starému pánovi. Ještě za dob Heleny Malířové vzpomínal Ludmila Vančurová na silvestry v Krči. Jeden z nich se odehrával podle scénáře Šest postav hledá autora. Byl zde Nikola Šuhaj, Karel Nový v čepici z kozí kůže prohlašoval, že je Kozlík z Markéty Lazarové A Ludmila Vančurová se přestrojila za Annu proletářku, chodila za Olbrachtem se slovy „Tati, tati!“ a doufala, že Olbracht pochopí, že rusá proletářka je jeho duchovní dítě. Tyto večírky pokračovaly i s novou paní po válce. Jejich dcera vzpomíná, že tatínek na jednom večírku představoval Horymírův skok, ale ten že nikdo neuhodl."

Kouknu pod nohy a hele:

- je tam. Masarykova dlážděná ulice Nad Havlem. Všechny okolní jsou škaredý asfaltošotoliny. Ha! Šlapu na stejný kočičí hlavy jako tatíček Masaryk!

A co vila Kamila, místo ujetých silvestrovských večírků? Domov zásadních postav české literatury (a je jedno že se nedají moc číst)? Je tady.

Sto metrů odsud stojí sada standardně škaredých paneláků. Dvacet metrů od Kamily kadí do křa náš pes.

Nemít v ruce internet, nikdy to nezjistím.

Tak proto, vážení. Proto do toho budu čumět i kdyby mi měla ruka umrznout, a proto nejspíš dostanete klepec v Labyrintu vědomostí.

Permalink | Leave a comment  »

October 18, 03:48 PM
Zápisek aneb Asi to začnu střílet

Pozoruju to už delší dobu a mám s tím čím dál míň soucitu.
Zdrobněliny. Postihlo to zdá se většinu populace (kromě mé rodiny a
kamarádů, z čehož vyvozuju, že jeblí jsou ostatní a ne my) a je jedno,
jestli to jsou slepice na mateřské, buzničky v růžovým triku nebo
drsňáci v montérkách.
Dneska jsem platila v obchodě - prodavačka se mě optala, jestli budu
platit hotově nebo kartičkou. Chlapec za pokladnou v obchodě s hadrama
doporučoval zákaznici nově dorazivší svetříky. Slib, že mi někdo pošle
mejlíka (tyvole tfuj, teď jsem si nablila do klávesnice) nebo
zprávičku je už celkem normální. Ani klasická otázka "Rohlíčků je
osm?" mě asi nepřekvapí. Ale ten drsnej chlápek v zamaštěným vohozu,
co seděl v dodávce nějaké topenářské firmy a do telefonu říkal "Já vám
volám kvůli tomu zlobivýmu kotlíku...", tak ten mě fakt dostal. Tenhle
svět už nezachrání ani Bruce Willis.

Permalink | Leave a comment  »

July 18, 06:46 AM
luminarium
July 15, 05:44 PM
Tydlecty technologie

rozšiřujou obzory.

Seděla jsem onehdá v hospodě s několika technologickými maniaky, totiž přáteli, a jediná další ženská u stolu, nemaniačka nutno říci, práskla čím se bavili předešlého večera - chlapci mají takovej ten přenosnej ptřekladač, do kerýho když řeknete větu v nějakým, i obskurním jazyce, ano i česky, tak ono to na displejík napíše jak je to anglicky. Nebo jinak, i obskurně, ano i česky. A prej to umí dekódovat i ožralštinu.
Já jsem byla střízliva a proto mě nenapadalo nic lepšího, než říct do stroje pečlivou dikcí Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy. Stroj po mě okamžitě hodil větou The quick brown fox jumps over a lazy dog. To mi přišlo velmi prefíkané, protože jsem čekala něco yellow a tak, ale zarazila jsem se na tom, že skákající liška je přece kompletní abeceda, a ne testovací věta na diakritiku. A okamžitě mě to nakoplo a já jsem se jala vzpomínat, jak je ta česká věta s kompletní abecedou. Pamatuju si hovno, ale vím kde mám věci hledat, takže na mě vypadlo, že tydle věty se jmenujou pangram a ta česká zní Nechť již hříšné saxofony ďáblů rozzvučí síň úděsnými tóny waltzu, tanga a quickstepu.
Klikala jsem samozřejmě dál, takže jsem se dozvěděla, že angláni mají kromě obligátní lišky ještě jednu větu, kerá je mnohem lepší: Kavky milují mou velkou křemennou sfingu. A frantíci to přebili větou Doneste tu starou whisky blonďatému soudci, jenž kouří! Ty originální verze nejsou tak zábavný, samozřejmě. Což se nedá říct o velmi originální větě taky s plnou palbou diakritiky, opět v češtině: Ó, náhlý déšť již zvířil prach a čilá laň teď běží s houfcem gazel k úkrytům. (To by mě teda zajímalo, proč se neprosadila tadle...)

V nějaké debatě s někým jiným jsem o něco později narazila na problém nejdelšího českýho slova. Všichni víme, že to je nejneobhospodařovávatelnějšího. Heretici tvrdí, že správné znění je nejneobhospodařovávatelnějšími, ale to je nesmysl. Součástí té debaty bylo, že se to hrozně blbě píše na klávesnici, tak jsem to zkusila. Teda, já jsem to psala na founu (a musím říct, že na klávesnici se mně nejhůř píše slovo šňůrka a hned potom podnik), a šlo to, ale to není jádro pudla, jádro pudla je v tom, že jsem našla, že je eště delší slovo! NEJNEZPRAVDĚPODOBŇOVÁVATELNĚJŠÍHO. To uznávám, dobře. Ale pamatovat si to nebudu. Stejně jako si nebudu pamatovat ještě delší slovo, který ale obsahuje číslovky, a to neplatí.
A našla jsem k tomu ještě jeden bonus - pravděpodobně nejdelší slovo na světě. Je to švédsky, zní to nordöstersjökustartilleriflygspaningssimulatoranlaggingsmaterialunderhallsuppföljningssystemdiskussionsinaggsförberedelse a má to prej znamenat přípravné práce na příspěvku k diskusi o údržbě systému materiálové podpory kontrolního zařízení pro leteckou dopravu na severovýchodní části pobřežního pobaltského dělostřelectva.
W.O.W., tyvole.

Permalink | Leave a comment  »

June 04, 04:09 PM
Začíná přituhovat.

Včera jsem se čekla (sry, checkla vypadá divně a jinej výraz mě
nenapadl, Hadži má za to u mě pivo) na 4sq ve Vaňkovce a vyskočilo na
mě oznámení, že su na stejným místě jako Daniela a že jsem se s
Danielou neviděla od loňskýho září, kdy jsme byly spolu na kafi ve
Falku.
Což je teda pravda. (To, o čem to vypovídá, tady řešit nebudeme.)
Uchichtla jsem se, překlikla do tvitru a bryskně napsala Daniele, co
se mi stalo. (To, o čem to vypovídá, tady řešit nebudeme.)
Za pár minut mi přišla odpověď - že totiž Daniela ví, že já su ve
Vaňkovce bo v tom autě co nás málem sejmulo na parkovišti (přednost
zprava je sviňa! a já su v tom nevinně) seděla ona a její muž. Mno.

Jdu se psem a dítětem z venčení. Na rohu jedné ulice mě zastavil borec
a oslovil jménem. Čumím na něj, říkám si, tyvole, tak já su úplně
mimo, ale tohohle bych si pamatovala.. tak jsem se optala, jestli se
známe. A on prej že tak napůl, že mě čte na tvitru. A že z pár zmínek
(no dobře, kombo barevná hlava, kočárek a varování, že vyrážím v
kraťasách a tudíž se ve Stromovce ochladí) je mě poznat snadno.
Mimochodem do té Stromovky jsem se šla podívat, co že se to děje kolem
Šlechtovky. To, že se tam sesunul kus svahu nemám z novin, ale z
tvitru, žeano. Shodou okolností od člověka, kterej dneska přemýšlel,
jestli pude běhat do té Sromovky, nebo na pivo - asi dvěstě metrů od
našeho baráku.

Dneska hrál můj muž na půlmaratónu v nějaké řiti (při vší úctě k tomu
místu, bylo to na hranicích s Rakouskem, takže na ten popis snad mám
právo) a jak tak čumím do tvitru, nejrychlejší ženou toho půlmaratónu
byla Kateřina. Tak jí píšu že gratulace, a na toho bubeníka s barevnou
hlavou ať mi nesahá. Napsala mi, že to je šikovný chlapec a právě
tlačí do hlavy kus kuřete.
Se zmetkem (to není nic proti mému manželu!) komunikujeme mejlem, když
nejsme v dosahu zařvání. Obratem jsem tedy napsala mejla, jak mu
chutná to kuře. Efekt to mělo přesně dle očekávání: "Sakra jak víš, že
se právě cpu stehnem?!"

Na fejsbukách se objevily fotky ze včerejší brněnské batukády, který
nafotil jeden můj internetovej kamarád. Očekávám záhy druhý fotky od
druhýho internetovýho kamaráda. Potkala jsem se tam s oběma, a taky s
bývalou spolužačkou ze základky - všechny jsem tam "nahnala"
prostřednictvím fejsbuků.

Tak se mně zdá, že se moje pracně vybudovaná pozice asociála bezpečně
skrytého v socializačních sítích začíná hroutit.

Permalink | Leave a comment  »

May 20, 03:24 AM
Příchod léta se pozná snadno.

Bohužel pro mě se pozná na mě a o den později, než by se mně hodilo.
Loni jsem první celoslunečný den strávila za svodidlama závodní trati a výsledkem byly (a dosud jsou) ostré hranice tmavěhnědé a světlehnědé kůže pod koleny.
Letos jsem si šla sednout na dvě hodiny ven s knihou, vyhrnula si podkolenní kraťasy abych srovnala ty loňský pruhy... a vytvořila jsem si nový. Nad kolenama. Každej v jiné výšce.

Příští rok začnu chodit ven rovnou ve spoďárech, jsemť poučena.

Permalink | Leave a comment  »

May 04, 02:44 PM
Králík a zajíc jsou dva různý živočišný druhy.

A mně to furt skoro nikdo nechtěl věřit.
S Honzou jsme věděli, že králík a zajíc jsou různí, ale nedokázali
jsme říct čím. Honza tvrdil, že jeden má ocas, teda, takovej ten
bobek, a jeden nemá - jenomže nedokázal říct kerej je kerej.
Samozřejmě mluvíme o divokých zvířatech, o tom, že králík domácí je
králík, se bavit nemusíme, problém byl v tom, že existuje divokej
králík a divokej zajíc.
Dneska jsem si na to konečně vzpomněla u počítače (většinou tyhle
debaty vedeme na cestě odněkud někam a úmyslně nehledáme) a už mám
zcela jasno.
Takže:
ZAJÍC polní je větší, má delší uši s černými skvrnami na koncích, má
silnější zadní nohy než králík. Navíc žije osaměle a nevyhrabává si
nory, jenom tvoří prohlubně zvané pelech (většinou ve vysoké trávě),
rodí osrstěná vidoucí mláďata (2-4 za rok). Zajíc má na délku 50 - 60
cm.
KRÁLÍK divoký je menší, žije ve koloniích, vyhrabává nory, vystýlá je
vlastní srstí a přivádí tady na svět holá a slepá mláďata (i více než
10 za rok) a je menší, měří asi 40 cm.
A nejzajímavější mně přišlo to s ušima. Zajíc má mnohem větší uši než
králík. Většinu tělesného tepla ztrácejí zajíci ušima, takže velikost
jejich uší je závislá na tom, jestli ten zajíc žije v teplém nebo
chladném podnebí. Takže třeba zajíc prériový má obrovské uši, zatímco
zajíc polární má uši krátké. Bomba.

Permalink | Leave a comment  »

April 27, 02:04 PM
Konečně...!

Jela jsem na druhej konec města. Metrem. V metru není moc signálu. K tomu mýmu telefonu začalo lehce jebat a nedokázal stáhnout poštu. Kombinace těchto činností způsobila, že se mně během necelé hodiny přístroj kompletně vybil. Napadlo mě si ublognout, že je lepší pořádně nabíjet, ale nemohla jsem.

Vrátila jsem se domů asi za tři hodiny a již cestou zjistila, že někdo vyrazil pojistky... v celých Holešovicích. Oba obchody, do kterých jsem potřebovala jít něco koupit, měly tudíž zavřeno. Chtěla jsem si to ublognout, jenomže ouha, vybitej telefon.
V našem baráku samozřejmě taky nešel proud. Takže nefungovalo čipový odemykání ani nejel výtah. Bydlíme v šestým patře. Táhnout tam kočár pěšky je docela prdel, musela jsem ho rozložit na dva kusy, tj dát si dvě cesty. V pátým patře mi dycky došel dech, a já jsem se definitivně rozhodla vrátit se ke sportu. Tohle jsem si chtěla taky ublognout, jenomže dopytle, měla jsem ten vybitej telefon...
Těšila jsem se, až přijdu domů, kde na mě čeká nabitá destička, a já si konečně ublognu o tom, že nejde proud. Nojo, jenomže když nejde proud, tak nejde ani wifina! Už už jsem sahala po telefonu, že si ublognu, že si nemůžu ani ublognout....
A teprve tady mi docvaklo, že su magor.

Permalink | Leave a comment  »

January 12, 06:11 AM
čínský neštěstí

Jako, ono to není tak hrozný, ale hodilo se mně to k tomu předchozímu titulku.

Naklikala jsem desátýho prosince v honkongu obal na noťas, kterej jsem
potřebovala o měsíc později jako dárek. Kdyby to přišlo do vánoc,
vůbec bych se nebyla zlobila, ale nebylo to nutný. Obratem mi přišel
mejl s předmětem "Potvrďte adresu". Dycky chodí. Tentokrát se ovšem
hodil, protože jsem tam zapomněla zadanou starou adresu, a tak jsem s
radostí klikla na čudl "Změnit adresu", nechala se poslat do systému,
změnila adresu a odeslala.
Za tři dny mi přišel mejl od nějakýho Franka, že potvrzuje příjem objednávky.
Mírně jsem se podivila, odepsala jsem mu obratem, že jsem MĚNILA
ADRESU, a to na základě žádosti o potvrzení adresy a na patřičném
formuláři, tak ať potvrdí změnu adresy, a ne příjem objednávky. Za
další dva dny Frank odepsal, že potvrzuje odeslání zboží. Na původně
zadanou adresu. Pomyslela jsem si něco o kokotech, do dotazovacího
formuláře na kvalitu služeb, kerej přišel obratem, jsem naklikala že
tyto stojí za hovno, a opustila myšlenku, že by to mohlo přijít do
vánoc, páč bylo sedmnáctýho.
Problém naklikané staré adresy nebyl zas tak velkej, protože na staré
adrese mám přece zaplacený tzv. dosílání (a navíc jsem ho v prosinci
prodlužovala), ale doba cestování balíčku se tím prodlužuje, žejo. Ale
tak času bylo dost.
Po vánocích jsem samozřejmě v honkongu naklikala i jiný věci (na
vánoce nám do jabkoskupiny přibyla destička, takže jsme nutně
potřebovali ten obal, co jsme si vyhlídli už v dobách, kdy jsme po
nejzbytečnějším nejpotřebnějším elektronickým zařízení kolektivně
slintali), který mezitím dorazily.
Obal stále nikde, ani na jedné z adres. Ve sledovacím systému stálo,
že je na cestě. Termín odevzdání dárku uběhl. Dva dny poté mi volal
obyvatel mé staré adresy, že mám ve schránce lísteček, že si mám do 14
dní dojít na poštu pro doporučenej dopis a nejistě pravil, že to
vypadá, že dopis je z Hong Kongu.
To už mě nasralo a jala jsem se volat na poštu - dosílání je dosílání
a dva dny předtím mi přišly tři doslaný reklamní brožury, z čehož
jasně plyne, že dosílání alespoň částečně funguje.
Na poštu jsem se pokoušela dovolat v pondělí odpoledne, uznávám, před
pátou hodinou, marně. Úterní dopoledne jsem strávila mačkáním čudlu
VOLEJ NA POŠTU. Nic. Přesněji, obsazeno. Asi pět hodin v kuse. V
kontaktech na webu české pošty ani kdekoli jinde není nic jinýho než
othle jedno telefonní číslo, ani blbej mejl tam nemají. Už jsem začala
vzpomínat, jestli fakt zrušili telegramy a jestli nezkusím telex, nebo
jak se to jmenuje, ale odpoledne se mi podařilo trefit moment, kdy
telefon konečně zazvonil. Po asi dvacátým zazvonění (no tak když už to
zvoní, přece to nepoložím!) to někdo zvedl. Hurá. Začala jsem
vysvětlovat, co chci. Nafasovala jsem telefonní číslo na vedoucí.
Dovolala jsem se vedoucí. Vedoucí se omluvila, že mají nový pošťačky a
ty v tom ještě nemají jasno. Rozhodla jsem se nevysírat s reklamníma
brožurama, kerý byly přeposlaný o dva dny dřív a optala se, co s tím
teda hodlají dělat. Vedoucí si nechala zopakovat jméno, nadiktovala
jsem jí adresu (kerou ofkóz mají v tom svým "systému" dávno zadanou),
ona se znovu omluvila a pravila, že mi druhej den zavolá.
Druhej den ráno zazvonila pošťačka a donesla přeposlanej balíček.
Vypadá to jako hepyend, co?
Ale není.
V balíčku nebyl ten obal co jsem si objednala. V balíčku byl obal s
objednacím číslem o jedno vyšším než ten můj. Kdyby nebyl tak hnusnej,
tak by mi asi nevadilo, že je na větší noťas než jsem chtěla, ale on
hnusnej je.
A tak jsem vyfotila obálku i obal, na honkonkských stránkách naklikala
cosi jako reklamace, odeslala to všechno do systému a teď uvidím, co
se stane. Jestli tam je pořád ještě Frank, počítám, že během dvou
měsíců mi na starou adresu přijde šest různých obalů na telefon jako
kompenzace a za půl roku mě někdo zažaluje, že jsem nezaplatila
nabíječku...

Permalink | Leave a comment  »

October 12, 06:48 AM
čínský štěstí
October 12, 01:59 AM
Překvapivá zjištění jednoho rána

1. Klidně se můžu přestat bát války typu druhá světová, s jejíž neustálou hrozbou jsme vyrůstali a která mě ještě pořád děsí ve snech (ano, třeba dneska). Válka, kde by přilítaly nečekaný bomby, kde by se lidi navzájem stříleli puškama a rodiny byly násilím rozdělený, už na našem území nebude. Můžu se začít bát jiné, technologicky vymakanější. A možná to zní blbě, ale dost se mně ulevilo.

2. Chlap v obleku, kterej po sedmé ráno volá "Počkéj!" na něco, co nevidím přes auta, pravděpodobně nevenčí psa, ale jde s dětma do školky. Jak se to... emancipace? Milé.

3. Na podzim všichni z nějakýho důvodu vytáhnou tmavě modrý, hnědý, černý a výjimečně temně zelený, rezavý nebo vínový oblečení. A pak se diví, že mají deprese. A taky vytřeštěně čumí na lidi, co se nebojí zářivých barev. No ták! Děláte si to sami!

4. Bydlení tři minuty od vlakovýho nádraží mě rozmazlilo natolik, že až dneska jsem si pořádně uvědomila, jak příjemný je mít nádraží patnáct minut od dveří - teda přesněji mít mezi zavřením dveří a usednutím v kupé těch patnáct minut.

5. Venku už fakt mrzne.

Permalink | Leave a comment  »

September 16, 11:29 AM
Kraviny, na to mě užije.

Vždycky když potřebuju dělat něco, co fakt potřebuju udělat, a nemám na to tu správnou náladu, hledám si náhradní činnosti. I kdyby byly sebeblbější.

Bavili jsme se s klukama o tramvajích, a M mj. říkal, že se naučil znát spoustu čtvrtí tak, že se rozhodl dát spoužákům novoročenku s fotkou jejich příjmení na ceduli označující ulici. Což je mimochodem boží. (Prej jenom on a další dva lidi ve třídě neměli ulici.) A nějak na to navázalo, že by byla sranda projet Prahu tramvajema tak, aby ty čísla navazovaly na sebe.

No, a já mám práci, na kterou nemám úplně náladu. (To znamená, že se s tím budu strašně trápit a bude to trvat třikrát tak dlouho, takže to fakt radši udělám až to sedne.) Takže, ehm:

1. projet Prahu jenom tramvajema tak, aby na sebe navazovaly čísla linek nejde a musela jsem (několikrát) použít všechny tři linky metra

2. rozhodla jsem se, že se nikde nebude přecházet pěšky, nicméně ty dvě linky nemusí nutně zastavovat přesně na tom stejným ostrůvku

3. mrzí mě, že první a poslední tramvaj nemají společnou konečnou

4. zjistila jsem, že tady nejezdí 13 a 23, což mě poněkud překvapilo

5. tady to je:

start Petřiny 1 - Vozovna Střešovice - 2 - Dejvická - A - Můstek/Václavské nám. - 3 - Karlovo nám. - 4 - I.P.Pavlova - C - Vltavská - 5 - Masarykovo nádraží/ nám. Republiky - B - Národní třída - 6 - Anděl - 7 - Strašnická - A - Malostranská - 8 - Florenc - C - Hlavní nádraží - 9 - Anděl - 10 - Flora - 11 - Muzeum - C - Nádraží Holešovice - 12 - Veletržní - 14 - Strossmayerovo nám. - 15 - Palmovka - B - Karlovo nám. - 16 - Palackého nám. - 17 - Staroměstská - 18 - Malostranská - A - Želivského - 19 - Palmovka - B - Anděl - 20 - Smíchovské nádraží - B - Karlovo nám. - 21 - Národní třída - 22 - Karlovo nám. - 24 - Palmovka - 25 - Strossmayerovo nám. - 26  cíl Divoká Šárka

6. jednou to fakt zkusím a změřím čas

Permalink | Leave a comment  »

August 10, 08:02 AM
Dělám takový cyklický chyby

... a nedokážu se jich nijak zbavit.

Nevím čím to je, stařecká demence to ještě snad není, navíc to mám odjakživa, čili na nerozvážnost mládí to taky hodit nelze. Fakt nevim.
Ale hrozně mě to rozčiluje a udělám to pokaždé. Fakt pokaždé:

Když si naliju kolu z flašky, okamžitě se pokusím napít a vdechnu ty bublinky, co z toho valí -> rozkašlu se.
Jdu se podívat do trouby, jak je na tom to jídlo, a strčím tam hlavu -> ten horkej vzduch, co se okamžitě vyvalí, mi sežehne ksicht.
Při strouhání libovolné věci strouhám tak dlouho, že si ustrouhnu nakonec i kus prstu.
V kuchyni ve firmě se po každým zvednutí od odpadkáče narovnám a STRAŠNĚ se jebnu do palice o podkrovní roh. Už asi tak dvacet let, od té doby, co se dělalo podkroví. Neuklidňuje mě ani fakt, že totéž se stává naší mamince.
Když mám půjčený jedno ze dvou konkrétních aut, který mají zámek šaltrpáky, vždycky napřed nastartuju a PAK si vzpomenu, že to musím odemknout. Na tomhle mě zaráží především fakt, že u jiných dvou aut se mi to nestává, z toho jedno je až na SPZ, majitele a počet ujetých km totožné s tím, ve kterým se mi to děje.

Podobných nesmyslů vyvádím samozřejmě mnoho, ale tyhle jsou už evidentně v kategorii axióm. A já nechápu proč, a to mně vadí asi nejvíc!

Permalink | Leave a comment  »

June 02, 04:23 PM
Že kalkulačky po smrti odcházejí do křemíkového nebe už víme, ale kam se ubírají minimalizovaná okna? A kam mizí ta zavřená?

A co smazané soubory po vysypání koše? --- zeptal se  Lukáš.

A já na to mám takovou teorii. Přesněji řečeno dvě, kdyby se náhodou ukázalo, že ta první je blbá.

No1: ve vesmíru se nachází jistý, konstantní, nicméně neznámý objem dat. Data jsou buď typ 1, nebo typ 0 - a znamená to, že jsou buď využitá, nebo nevyužitá. Celkový objem dat není známý, nicméně je faktem, že ve chvíli, kdy se ze všech nepoužitých dat (typ 0) stanou použitá, už žádná nová data nemohou 'vzniknout' - prostě se vypotřebují. To bude okamžik, kdy bude 'řečeno' vše. Data samozřejmě lze recyklovat nebo sdílet. Funguje to asi jako kdyz zkrátíte link na bit.ly - ať už to udělá někdo po vás nebo udělal před vámi, všichni použijete stejnou zkratku. (Díky za bit.ly, bez toho se mi to blbě vysvětlovalo!)
Takže data jsou pořád na svém místě, nikam nemizí, jenom se mění jejich charakteristika z nul na jedničky a z jedniček na nuly (zapomenuté informace, zavřená okna prohlížečů, vzpomínky mrtvých, vygumovaná slova).

No2: ve vesmíru se nachází neznámý objem dat, postupem času vznikají data nová a data nepoužívaná mizí v mimoprostorových kapsách. Tam dochází k jejich recyklaci a vyrábějí se z nich paměťová média.

Permalink | Leave a comment  »

May 30, 12:50 PM
three

DOET FEBRUARY  MARCH? - NO. BUT APRIL MAY.

SCIENTISTS HAVE FINALLY DISCOVERED WHAT IS WRONG WITH A MALE BRAIN: ON THE LEFT SIDE, THERE IS NOTHING RIGHT. AND ON THE LEFT SIDE, THERE IS NOTHING LEFT..

DID YOU KNOW WHY 6 IS AFRAID OF 7? - BECAUSE 7 8 9

Permalink | Leave a comment  »

May 18, 06:00 AM
Sometimes

Někdy mám den, kdy si připadám jako v bublině. Třeba dneska. Cokoli se kolem děje, na mě působí jako by bylo za sklem - zvuk, obraz i pocity. A někdy se to rovnou odráží, já jenom zaregistruju že se kolem něco děje, ale až na mě to nedosáhne. Fakt zvláštní pocit

Permalink | Leave a comment  »

March 24, 05:09 PM
morning cat

.. morning cat

Permalink | Leave a comment  »

February 26, 10:54 AM
minimn
February 26, 07:23 AM
Hello.
postEROuS
abcdefghijklmnopqrstuvwxyz abcdefghijklmnopqrstuvwxyz