"Pomáhat lidem je o to víc potěšující, když je to ve vlastním zájmu." -- Richard Fish
@DaKrup na svých posterous zveřejnila seznam mobilů které kdy vlastnila a to mě inspirovalo k tomu si udělat podobný sumírovací spot taky. A protože jich není tolik, dám sem i obrázky. Motorola D160 - Nokia 5110 - Nokia 3310 - Nokia 3330 Nokia 3410 - Nokia 6210 - Nokia 3120 - Samsung E700 Samsung E770 - HTC Hero - Vodafone 845
Jako vždycky když jsem nemocná, rozhodla jsem se udělat si pořádek v hudbě v noťasu, ovšem s tím rozdílem, že tentokrát jsem se do toho dala pořádně. Už pořaduju pátý den a jsem snad ani ne v polovině. Plán byl následující: projít veškerou hudbu kterou mám v elektronické podobě, setřídit, promazat duplicity, dohledat a popsat metadaty a taky promazat to, co vlastně nechci. Upletla jsem si na sebe
Šla jsem se podívat na výstavu Dámská volenka a měli tam něco, co se mi děsně moc líbilo: barbíny oblečené do dobových šatů. Neodolala jsem a musela jsem si je vyfotit. Nejvíc u vytržení jsem byla z téhle. Slovo, které mi zní v hlavě, je "awesome!". Update: Ještě z jaké doby šaty pochází, po řádcích zleva doprava: 1. 1891 2. 60's 19. stol 3. 1895 4. 70's 19. stol 5. Přelom 19. a 20. stol. 6. 20
Pátek 20.8. Protože bylo opravdu pěkně a slunéčko pálilo, vydali jsme se na výlet k přehradě Pastviny. Zde jsme si opět zapůjčili šlapadlo s klouzačkou, protože se Marťas chtěl klouzat do vody, ale málem mu na to nezbyl čas, protože mě skoro celou cestu k hrázi a zpět otravoval otázkami jako když mám hotel s nekonečnem pokojů a přijede autobus s nekonečnem lichých čísel a pak další s nekonečnem
Úterý 17.8. Venku je zataženo a větrno, ale i tak jsem si udělala megacyklovýlet na parkoviště pod zadní sjezdovku [mega to je proto, že jsem na kole nejela alespoň pět let]. Když se W. vrátila ze svého minivýletu na Dlouhé Stráně [mini proto, že na kole jezdí pořád a všude], vydali jsme se na výleteček na Horu Matky Boží [rozhledna, Der Beobachter] a do Králík a čím déle jsme na výletě byli,
Sobota 14.8. Dnes jsme již potřetí navštívili K-S 5 U potoka, pěchotní srub oboustranný a tentokrát i s prohlídku, což znamená, že sem už nikdy v životě nemusím. Juchů. Před farou máme nelétající straku. Dali jsme ji do krabice a strčili na verandu. Moc doufáme, že přežije do zítřka a odvezeme ji do Rýmařova. Jestli ne, mám zas zavolat na záchrannou stanici, že už se o to nemají starat. Hm.
Včera se na Twitteru objevila longcat: což mi trochu připomíná Fortinbrase když chce ven: Škoda že jsem ji nevyfotila když stála na zadních a tlapou mi ukazovala kliku.
Po veleúspěšném pátku [nový bojler, nový bratr, Mrštíci zas budou dávat Cyrana] Marťas včera odjel. Když jsem přibyla domů po víkendu ve Zlíně, vypadalo to jak kdyby tu řádili zloději a prohledali ale opravdu všechno, a na lince stály dvě prázdné [předtím plné] láhve od tequily. Na Magviamejl napsal nějaký Němec [národností], že se chce ubytovat na faře. Ucpalo se sítko v přívodu vody do pračky,
Včera jsme byli s tatínkem a Depkou a Johnem v Divadle na Vinohradech na Naprosto neuvěřitelné události: Ženitbě aneb Mene tekel, méně Tekel!. Měli jsme zcela prominentní lístky od pana režiséra Morávka do 11. řady, které sehnal tatínek, neb ho zajímalo, jak vypadá představení pana režiséra Morávka v jiném divadle než v Huse na provázku. Ještě víc ho zajímalo, jestli na Vinohradech taky na herce
Pro rejpaly: vím o tom, že tam nejsou různá pofiderní i nepofiderní náboženství, šamanismy, keltismy, voodooismy, satanismy a podobně. Taky to možná naprosto přesně neodpovídá vědeckým a jiným poznatkům. Prosimvás, to je jedno. Podle toho co znáte ze školy to odpovídá a je to hezký. Kdybychom měli pořád brát v úvahu všechno, tak se nikam pořádně nedobereme. Někdy, nebo spíš většinou, je v rámci
Přišlo e-mailem:U tabule dítě stálo, šklebilo se náramně.Čímpak asi učitelka ukáznit si troufá mě?Řehoní se děcko drze, učitelce v bledou líc,ať se jenom úča vzteká, ví,že vlastně nesmí nic!Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena,když tu v umučené lebce, bleskne veršík Erbena:"Pojď si proň, ty Polednice!Pojď, vem si toho upíra!"Když tu dveře ztichlé třídy kostlivý hnát otvírá.Pod plachetkou -
Situace s Patnáctinami začíná být neúnosná. Je třeba si v tom udělat pořádek. 1. Původní píseň: beFour - How do you do? z roku 2007 [wiki] [producent Adam Bernau!] 1.1 anglická coververze => Boom - How Do You Do? klip, Official UK version 1.2 holandská coververze => Djuli - How Do You Do [neznělejší jazyk pro zpěv jsem snad ještě neslyšela] 1.3 ruská coververze => !BUM! - Kanikuly
Potřebuju si někam uložit následující informace a tady je vždycky najdu. Adidas Woman 1988 - 2001? A fresh floral fragrance with notes of water melon, green apple, bergamot, violet leaf and cedar. Discontinued (date unknown) www.perfumeintelligence.co.uk www.arome.cz www.basenotes.net Ach jo.
1) Jediným funkčním motivačním prostředkem pro lidi jsou peníze. Samozřejmě ne pro všechny, pokud se bavíme o jednotlivcích, ale myslím obecně pro lidstvo. Mnoho z nás si myslelo a myslí, že by lidé měli něco dělat z toho důvodu že je to přece správně/v obecném zájmu. Ano, měli [taky bych si to přála], ale tak to prostě nefunguje. Pokud chceme aby se lidé nějak chovali a klidně to může být v
Já bych si moc přála, aby si média konečně uvědomila, že nekatolík nerovná se ateista. Aby pořád dokola přestala omílat, že jsme národ ateistů. To není pravda. Jsme národ, jehož velké množství příslušníků se nehlásí k žádné církvi ani k žádnému vymezenému pojmenovanému náboženství. Ateista je ten, kdo odmítá existenci Boha a případně jakýchkoli nadpřirozených sil vůbec. To, že se někdo nehlásí
Dlouho nebylo o čem psát a dnes mě napadlo krásné téma. Udělám si tu sbírku nejstupidnějších [s omezením na české] skupin na Facebooku s co největším počtem členů. Zatím jsem našla: 17.666 členů - Až bude mít tato skupina 133.333 členů, dám jednomu 1333,- Kč 93.691 členů - Až se přidá 300 000 lidí, starý Facebook SE VRÁTÍ - potvrzeno od FB!!!! 115.724 členů - Chci na facebooku tlačítko "
18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky. 15°C Obyvatelé finských činžáků vypínají topení. Rusové pěstují kytičky. 2°C Italská auta nejdou nastartovat. 0°C Destilovaná voda zamrzá. -1°C Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo. -4°C Pes se ti snaží nacpat do postele. -8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic. -10°C Francouzská auta přestávají startovat. -12
Přijdou čtyři muži do nebe. Svatý Petr se ptá prvního: "Náboženství?" "Metodista." Svatý Petr na to: "V pořádku, pokoj 42. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!" "Další! Náboženství?" "Hinduista." "V pořádku, pokoj 15. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!" "Další! Náboženství?" "Drúz." "V pořádku, pokoj 107. Ale pozor! Kolem osmičky musíš přejít úplně potichu!" "
Marťas včera nasdílel článek Motivační kocovina, který přišel pro mě ve velmi vhodnou dobu.V poslední době přemýšlím nad tím, že myšlenkově stále jedu v zajetých kolejích a neumím z nich uhnout. Jde především o používání věcí. Mám zafixováno, že tahle věc se používá k tomuto a tomuto účelu a toto se používá tímto a tímto způsobem a i když mě napadne jak to použít jinak nebo k jinému účelu, něco
Letos nás nikdo nechce obdarovat čokoládovým adventním kalendářem, tak jsme si obstarali alternativní. Má sice drobný nedostatek, že v těch kostkách nic není, ale zase ho můžeme používat jako počítadlo: Aby bylo jasno že opravdu jde o adventní kalendář, tak ještě detail s čísly:
Včera mi odešel display na telefonu, má tam takovou roztomilou digitální prasklinku a zobrazuje se mi jen nejspodnější třetina. Opravdu nevím co si o tom mám myslet, protože:1) Je to už druhý [1][2, já mám ovšem bílou verzi] Samsung, u kterého mi odešel display po cca 3 letech užívání. Marťas přišel s teorií véčka, tzn. že mu dalo zabírat to zaklapávání. Něco na tom asi bude, ale napadá mě otázka
18.9. السبت 6:59 - Letiště - No to byla noc! Dva marodi, tři chrápající a venku hluk. A když jsem se vzbudila a venku bylo ticho, mělo se za čtvrt hodiny vstávat. Od autobusového nádraží nám jelo Grand taxi za 120MAD a ještě se k nám přidaly dvě turistky, tak nás to vyšlo levněji. Johny s Lucií tu strávili noc a Pow s Vojtěchem před chvhílí dorazili autobusem. 8:14 - Letadlo Fes -> Brusel - Je tu
Svému muži posílám esemesky či maily s žádostí o manželský sex, i když jsem jen pár metrů od něj ve svém pokoji, svému muži nevařím teplé večeře, protože mi přijde užitečnější trávit čas googlením a brouzdáním po facebooku, na svého muže jsem velmi protivná, když mi čas od času jakkoli naruší mé plány. Ne, opravdu nejsem feministka. Jsem geek v ženském provedení.
„Nejsem šílený, matka mě nechala testovat“, vysvětluje v komediálním seriálu Teorie velkého třesku geek a teoretický fyzik Sheldon Cooper. Sheldon má IQ 187, vypadá jako přerostlá kudlanka nábožná, je poněkud asociální (když vyruší svou sousedku Penny při sexu: „Ahoj Penny, uvědomuju si, že jsi právě vydána napospas svým primitivním biologickým potřebám, ale vzhledem k tomu, že máš před sebou celý život špatných rozhodnutí, můžu tohle přerušit?“), nesnesitelně narcistní (Sheldon: „Penny, já jsem fyzik. Mám znalosti o celém vesmíru a všem, co obsahuje.“ Penny: „Kdo jsou Radiohead?“ Sheldon: „Mám znalosti o všem důležitém, co vesmír obsahuje.“), ke spokojenému životu potřebuje dodržovat své každodenní rituály (Leonard: „Proč si nedopřeješ snídani v posteli?“ Sheldon: „Protože
nejsem ani invalida ani žena slavící Den matek.“), a mezilidské vztahy umí vysvětlit vědecky (Sheldon: „Když žena vidí důkaz fyzické dominance, začne produkovat hormon oxytocin. A potom, když budete vy dva mít pohlavní styk, vznikne díky tomu v mozku biochemická reakce, kterou prostí lidé naivně interpretují jako "zamilovat se").
Podle průzkumů trhu jsou to dnes hlavně ženy, kdo hýbe prodejem počítačových technologií – ženy dnes častěji než muži vlastní a užívají smartphony, mají také více přátel na sociálních sítích, do sociálních sítí se navíc mnohem častěji přihlašují, na internetu sledují více značek a profilů. Tři čtvrtiny uživatelek pak používá svůj telefon i ke hraní her, a jsou přesvědčeny, že muži nejsou o nic více technicky zdatnější než ony. V neposlední řadě jsou to také právě ženy, kdo rozhoduje o tom, jaká technika se koupí do domácnosti. Výrobci jsou si zároveň vědomi, že ženy se na techniku dívají trošilinku jinak, proto si například prodejci u Diora mohou být jistí, že diamantovo-zlatý smartphone se safírovým sklíčkem s názvem Dior Phone Touch za necelých 100 tisíc budou mít vždycky komu prodat.
Seriál Teorie velkého třesku o ujetých vědcích se těší nebývalé celosvětové oblibě, představitel fyzika Sheldona, herec Jim Parsons, dostal za svůj výkon už druhou cenu Emmy. Je tomu tak možná proto, že se v dnešním techno-světě vidíme v asociálních geecích tak trošku všichni, ať už jsme muži či ženy.
Kromě toho, že jsem si o víkendu z pohodlí domova na internetu prohlížela fotky a videa mrtvého diktátora Kaddáfího, který už pár dní leží v mrazáku v supermarketu někde v Libyii, a na kterého tam před vchodem do onoho obchodu vystávají tamní obyvatelé dlouhé fronty, dočetla jsem se také, že pro dnešního člověka je internet důležitější než sex.
To, že je internet důležitější než sex pro dnešní ženy, mě upřímně řečeno ani moc nepřekvapilo, je obecně známo, že pro mnohé ženy je v životě důležitější než sex například čokoláda, nákupy či každodenní koupel. Co mě však mírně znejistilo, byl fakt, že internet je důležitější než sex i pro dnešní muže. Alespoň tak to vyplývá z výsledků průzkumu mediální skupiny NBC Universal, ve kterém bylo zjištěno, že obě pohlaví mají ve svém žebříčku nejdůležitějších věcí v životě na prvním místě spánek, na druhém místě internet, a zatímco na třetí místo muži už konečně dávají sex, ženy řadí na třetí místo sprchu, a sex mají na místě čtvrtém.
Z jiného žebříčku pak plyne, že mezi deseti nejcennějšími značkami světa se kromě Coca-Coly, která od
roku 2000 pevně obývá první místo, a McDonaldu, který je šestý, drží především počítačové giganty jako je IBM, Microsoft, Google, Intel, Apple, či Hewlett-Packard.
Jo, v přírodě to bylo odjakživa zařízeno tak, že se ženy mohly spoléhat na to, že mají mezi nohama něco, co muži hodně chtějí. Díky tomu si taky ženy mohly pohodlně sedět v jeskyni, zatímco muži jim někde venku lovili mamuty k večeři. Dnes by se však mohlo podle průzkumů a statistik zdát, že ženy mají se svým rozkrokem útrum, a že místo nich hýbou světem technologické firmy, potažmo internet.
Jak ale ukázaly kolumbijské ženy, to že si muži myslí, že je pro ně důležitější internet než sex, je zřejmě pouhý sebeklam. Kolumbijské ženy se totiž před více než třemi měsíci rozhodly, že svým mužům i milencům odepřou sex, dokud jim nenechají postavit novou silnici. Měsíc se s měsícem sešel a teď je to asi týden, co Kolumbijky díky své zákeřné manipulaci s pohlavím svou silnici od vlády skutečně dostaly. Že příroda je ještě pořád o trošku mocnější než milovaný internet nám tak dokázaly.
Brno je dnes moderní metropole se vším, co k němu patří. Vyprofilovalo se jako město univerzit, kde si každý může vybrat tu svou a vystudovat ji dle vlastního uvážení. Rada města Brna se rozhodla vyjít vstříc těm studentům, kteří mají strach z napsání své diplomové práce nebo je snad tato formalita zrazuje od akademické kariéry. Takovým obavám, se můžou nejlepší brněnský primátor a neméně skvělá náměstkyně Jana leda tak smát. Brno není Vídeň a Česko není Německo. Od Vídně jsme se odtrhli, Němce úspěšně vyhnali, takže “slovy” Dostojevského: v Brně můžeme žít všechno.
Romanovy i Janiny zkušenosti ukazují, že základem úspěchu je dlouhodobé plánování. Je třeba si vybrat tu správnou školu, vyhnout se velkým a zavedeným značkám a nebát se občas trochu zariskovat. Janča tak třeba stihla vystudovat obor, který byl následně akreditační komisí úplně zrušen. “Byly to nervy!”, svěřuje se nám dnes již spokojená inženýrka Jana Bohuňovská. To ostatně potvrzuje i Laďa Macek, který na této prestižní škole studoval s Jančou a taky mu to šlo, nicméně vzhledem ke své vrozené skromnosti, o svých úspěších nechce mluvit.
Když si vyberete tu správnou školu, nic dalšího už řešit nemusíte. Zkoušky uděláte ani nevíte jak a najednou se blížíte do finále. Tam je důležité vybrat si správného vedoucího “své” diplomové práce. Zatímco Roman si vybral někoho z vedení školy a zároveň si pojistil, že v případě komplikací vezme všechno na sebe a škola se ho zbaví, ostřílená hráčka Jana potřebovala trochu adrenalinu a vsadila na to, že její vedoucí už nikdy nepromluví.
Vedoucího máme a jdeme “psát”. Vzhledem k tomu, že už beztak bylo všechno napsáno, stačí zkopírovat Vaše oblíbené nebo náhodné pasáže do jednoho dokumentu. Pokud Vás to nebude bavit, nevadí. Jak zjistil nejlepší brněnský primátor Roman O. (redakce má k dispozici jeho celé jméno), i za práci, která je formálně na F, můžete klidně dostat Áčko. “Hlavně se toho nebát”, říká nejlepší brněnský bakalář. To Jana dostala od oponentky rovnou eFko, na studijním to nechápali a zjevně pomatené oponentce vysvětlovali, že tady neoponuje nějakýho ušmudlanýho studentíka, ale člena brněnské politické elity. Na tom ale nesejde, Jana nakonec dostala výborné Déčko a škola označila po právu oponentku za lhářku.
Média umí jen bořit a ničit!
Ale nebylo by to Brno, aby se hned neobjevilo několik kverulantských novinářů, pro které je zjevně důležitější bořit a ničit. Jakoby snad ani neslyšeli moudrá slova Marušky Z.: média musí s Brnem souznít! Naštěstí Roman ví, jak zatočit s novinářskou svoločí, a jejich dotazy rovnou postavil mimo zákon. V Německu by se mohli učit. V podobných problémech se ocitl bývalý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg, ale bohužel mu chyběla Romčova i Janina mediální obratnost a navíc trpěl syndromem svědomí. Ze své pozice okamžitě odstoupil, sbalil si kufry a odstěhoval se ze země, prý se za sebe stydí a nedokáže se podívat do očí svým krajanům.
“Takové chování je politicky neomluvitelné, politik se občas musí postavit veřejnému mínění, když ví, že je to pro jeho dobro”, říká nechápavě Roman a Jana dodává: “tohle bych já mým Brňanům nikdy neudělala, copak by bez nás mohli žít brno?!” Krize je tedy zažehnána a my se tak nemusíme trápit tím, že dopadneme jako Německo.
Máme totiž neuvěřitelné štěstí, protože zatímco například Francie vzdělává svou budoucí politickou elitu na slavné École nationale d’administration, česká politická elita se vzdělává kde se jí zachce, což nám přináší samá pozitiva. Takový Mchala Hašek nelenil a udělal si prestižní malý doktorát z práv až někde v maďarské v obci Sládkovičovo. Studovat zahraniční právní systémy je velmi užitečné a Michal díky tomu například vymyslel, jak vylepšit zákon o svobodném přístupu k informacím tak, aby se občané zbytečnými, a pro ně i nepochopitelnými, informacemi, už nemuseli nikdy zabývat. Snad se mu jej podaří prosadit. Je jen škoda, že nejel práva studovat raději do Běloruska nebo Sýrie, jistě by si přivezl více osvěžujících nápadů.
My teď můžeme jen napjatě očekávat, co pro nás naše elita obětuje příště. Dnes položili na oltář brněnského úspěchu svědomí a morálku – což je beztak jen pravdo-láskařský kýč. Přitom ani netušíme, jaká tajemství se skrývají za oním tajemným MBA, která nosí Roman hrdě na svých zádech. V českém kontextu se sice jedná o ekvivalent řidičského oprávnění typu B, ale kdo z Vás to má? Ale jak říká Roman, “nejlepší škola je být Primátor”. Primátor je prostě nejvíc.
“Žít Brno teď půjde i v té nejzapadlejší kyperské vísce,” komentuje spuštění patron projektu primátor Onderka.
BRNO – V době ekonomické krize a napjatých veřejných rozpočtů hledají úředníci originální způsoby zaplnění prázdné městské kasy. Jeden takový teď ve spolupráci s místními firmami vyvinuli brněnští radní, když na úterní tiskové konferenci oznámili spuštění platformy myBrno, která ostatním městům za poplatek poskytne brněnské know-how a plány ke stavbě vlastních městských části po vzoru těch brněnských.
“Stavba nového města na zelené louce nikdy nebyla snazší. Zájemce o program Brno City Starter od Brna obdrží kompletní architektonickou dokumentaci města včetně plánů inženýrských sítí a licenci na jeho výstavbu kdekoliv v EU. Nové Brno tak může postavit např. v sousedství Brna či Prahy,” představuje projekt jeho šéfka Kateřina Leopoldová.
Kromě programu pro nově vznikající Brna úředníci připravili i balíček Brno City Expansion, který obsahuje jak plány jednotlivých městských částí, tak neuskutečněné projekty z minulosti. “Reagujeme tak na častá volání z jiných měst, která by chtěla okopírovat některé osvědčené projekty z bohaté brněnské minulosti.”
Koncept výstavby nového města po vzoru jiného není žádnou novinkou. Z nedávné historie jmenujme například bavorský Neugablonz sudetských Němců odsunutých z Jablonce nad Nisou nebo New York (původně New Amsterdam) evropských přistěhovalců. “Pojmenování nových Brn je zcela v jejich kompetenci, ale pouze to, které ve svém názvu zachová slovo ‘Brno’ má nárok na status našeho partnerského města.”
“myBrno je ekonomicky efektivní ve všech geografických a klimatických podmínkách. Projekt lze snadno přizpůsobit dokoupením některého z Brno Pluginů, jenž originální plán upravují,” upozorňuje Martin Rosický z magistrátu. Zájemce tak může snadno eliminovat například sociálně vyloučené lokality s balíčkem Brno Relax, který Zábrdovice nahrazuje novým městským parkem, nebo povzbudit mladou místní ekonomiku balíčky Brno Shopping a Brno Manhattan, jež dokončují všechny komerční developerské projekty a ztrojnásobují plochu obchodů a kanceláří.
“Samozřejmě jsme mysleli i na dopravní situaci ve městě. Součástí základního programu myBrno je už do polí odsunuté nádraží a za poplatek jsou k dispozici plány na výstavbu metra,” dodává Leopoldová.
“Jádrem projektu jsou snadná škálovatelnost a variabilita. Zájemce si zvolí jen ty lokality a městské části, které využije a ty pak sloučí do kompaktního celku.” Nová Brna tak můžou omezit výstavbu řídce zalidněných rezidenčních oblastí Černá Pole, Stránice či Staré Brno a historické jádro přímo obalit prstencem sídlišť. K dispozici je dokonce balíček Brno Tourist, který město eliminuje zcela a na zelené louce ponechává pouze hrad Špilberk s vilou Tugendhat na vnitřním nádvoří. Nové Brno lze tak snadno přizpůsobit pro horská pásma alpských štítů i rovinatou krajinu polských jezer. “Je to takové puzzle,” shrnuje Leopoldová.
Projekt okamžitě vyvolal živou odezvu především na Tovačovsku, kde bezprostředně začali s implementací Brno Hyper pluginu na předměstí obce Troubky. Obchodní dům Olympia tam má stát na jaře roku 2013.
Že město dokáže plánovat i v dlouhodobé perspektivě dokazuje vhodné načasování projektu. myBrno totiž staví na základech City Identity města, kterou si magistrát nechal vytvořit podle svých dlouhodobých verbálních priorit.
“Dodržování verbálních priorit v nových Brnech budou kontrolovat naši inspektoři,” upozorňuje šéfka identity Marie Zezůlková. Pro ně je připraven Brno City Identity Handbook, který kromě priorit obsahuje i seznam důležitých symbolických a ekonomických znaků budoucího města. “Naši inspektoři se zaměří především na plnění kvót v počtu hracích automatů. Brna, která se příliš odchýlí od Brna, nemohou počítat s podporou Brna.”
Na závěr se však loučí povzbudivou zprávou. “Brno není New York, ale New York může být Brno,” s úsměvem prezentaci končí Zezůlková.
Google Maps added a layer for weather. Just mouse over the satellite box and select "weather" from the list of layers.
"When zoomed out, you'll see a map with current weather conditions from U.S. Naval Research Lab. And, if you look closely, you can also tell if it's day or night around the world by sun and moon icons. Enabling the weather layer also gives you an instant weather report for friends and family living around the world," informs Google. Weather reports are powered by weather.com and include information about the current conditions (humidity, wind speed, temperature) and a 4-day forecast.
The nice thing about Google Maps layers is that you can combine them. For example, you can enable both the terrain and the weather layers, like you can see in the screenshot above.
Rozhovor pro časopis ČiliChili, ve kterém jsem se zjednodušování nevyhnul.
Shared by espoo
Zkoušim esivá to funguje v G+
Vyhledávač Google odhalil svou vlastní sociální síť, kterou hodlá zcela vážně konkurovat Facebooku. A podle všeho se mu to podaří. Projekt Google+ ve zkušební verzi není pro každého - přístup do něj je zatím jen na pozvánku.
Nová síť umožní svým uživatelům sdílet fotografie, zprávy a komentáře. S Google+ by měly být propojeny další služby Googlu, a to včetně map a obrázků. Výhodou Google+ by dále mělo jednoduché uspořádání kontaktů do skupin a zavedení videochatu.
V nové osvětové kampani Vojta Kotek a Jiří Mádl ztvárnili spolu s vodícím psem zvláštní prostředí nás nevidomých. V pár scénách videa Slepec hovno vidí demonstrují, jak pracujeme s počítačem a podobně. A dělají to dobře.
Toto podle mého názoru velice povedené a zajímavé video vypustila na YouTube před pár dny společnostr Brailcom. Jako nevidomý vždy k takovým propagačním videům a kampaním vždy přistupuji trochu s pochybami. Spousta takovýchto kampaní totiž končí tak, že z nevidomých udělají nesamostatné a bezmocné postižené... Ne tak zde.
Pánové Kotek a Mádl ve videu podali vše přesně a správně. A co víc, podali to velmi humornou formou. I když scénka se struhadlem je dost starý slepecký vtip, posloužil.
Možná někoho napadne, že je hnusné dělat si takhle z nevidomých srandu, ale většina zrakově postižených lidí v mém okolí by nesouhlasila, naopak: sami by se videu, stejně jako já, od srdce zasmáli.
To, že technika některým život usnadňuje a některým umožňuje, oba talentovaní mladí muži ve videoklipu vystihli dokonale. Nebýt techniky, nemohli by si zrakově postižení pustit ani toto video. Způsob, jakým my nevidomí používáme internetové stránky, je ve videu vystižen dokonale. Pokaždé, když otevřu novou stránku, musím se na ní pomocí hlasového výstupu či braillského řádku zorientovat, poznat jak je rozčleněná, kde se nachází obsah, odkazy na články, vyhledávací pole a další prvky. Je pak tedy zřejmé, že když pánové weboví vývojáři stránku v ránci zlepšení designu zásadně překopou, je to pro nevidomého podobná komplikace, jako kdyby se musel zorientovat v kompletně zrekonstruovaném bytě. Portál YouTube, na kterém je i video Slepec hovno vidí, během let takovými změnami prošel, ale v jeho případě to naštěstí bylo spíše k lepšímu.
Nejdřív přeložili YouTube celé do češtiny - což bylo velké plus určitě nejen pro zrakově postižené lidi. Poté následovaly větší či menší změny designu. Dnes je vyhledávání, přehrávání a sdílení videí na portálu YouTube pro nevidomého velmi snadné. Já sám na YouTube chodím denně, hledám si různá videa a některá sdílím na Facebooku. Je to snadné: pomocí hlasového výstupu si najdu editační pole pro zadání názvu videa, a pak už jen prostřednictvím jediné klávesy procházím nalezené výsledky.
Takže video sice pochopitelně nevidím, ani mi systém nijak nehlásí, co se na něm děje. Ale název každého videa je přečten, hlasový výstup mi zprostředkuje i další informace o videu (třeba kým bylo nahráno) a mohu ho i okomentovat. To není zrovna málo, nemyslíte?
Přední české nakladatelství Academia proslulo hlavně produkcí knih ze všech vědních oborů. Proto je opravdu skvělou zprávou, že 1. června spustilo svůj e-shop s elektronickými knihami. Futurum se tedy vypravilo za rozhovorem do kanceláře ředitele Jiřího Padevěta.
Jak dlouho jste pracovali na tomto projektu před jeho spuštěním?
Zhruba rok. Spousta nakladatelů i čtenářů si myslí, že udělat e-knihu je strašně jednoduché. Že prostě vezmete hotovou sazbu nebo předtiskové pédéefko a dáte to napospas čtenářům elektronických knih. Ale takhle jednoduché to samozřejmě ani zdaleka není. Zkrátka: Připravovali jsme to rok a docela jsme do toho investovali. Ty částky nejsou milionové, ale úplně malé taky nejsou.
Dívala jsem se špatně, nebo v současné době nabízíte jen sedmnáct e-knih?
Je jich tam jenom sedmnáct. Budou samozřejmě přibývat.
A jak rychle?
Tipoval bych, že do konce roku jich tam bude tak padesát. Problém je, že většina knížek, které vydáváme, se vůbec nehodí pro dnes častý formát EPUB, protože ten vám rozsype grafy a třeba i kurzívu. A pokud uděláte PDF, zákazníci budou brblat, že to je jenom pdéefko... Ale já zatím nevím o formátu, který by byl pro tento typ literatury vhodný. Další komplikací jsou knihy, které mají spoustu ilustrací, a proto se zatím nehodí jako e-kniha.
Na druhou stranu: právě odborné a umělecké publikace do e-čteček patří možná víc než jakékoli jiné.
U těch vědeckých věcí, kde je poznámkový aparát, grafy a tabulky, se asi poměrně rychle objeví způsob, jak to nějak uspokojivě zobrazit. V luxusnějších formátech než je pédéefko, samozřejmě. Ale co se týká uměleckých publikací, tam to bude asi problém. Jednak z hlediska technického, protože aby byl obrázek slušně rozlišitelný, tak musí být skutečně velký. Ale hlavně: Málokterá galerie nebo muzeum vám dá licenci na elektronické publikování.
Když vydávám dejme tomu monografii o Rabi Löwovi, tak kupuji licenci na ty obrázky, na tištěné vydání. A spousta institucí - a teď nemluvím jen o českých, to je celosvětová záležitost – vám nedá k elektronickému publikování vůbec svolení. Čili: může třeba vzniknout e-knížka, ale bude v ní třeba méně ilustrací.
Prázdný rámeček…
Ano: „Zde je obraz, který visí v Národní galerii ve třetím patře vpravo za rohem. Dojděte se podívat.“ Je to samozřejmě škoda, ale vedle těch technických je to další obtíž, kterou si málokterý z čtenářů uvědomuje.
Na příští rok třeba chystáme průvodce českou krásnou knihou středověku, především iluminované rukopisy. Bude postavena právě na ilustracích. A jestli se mi z tohohle časem podaří udělat e-knihu, tak si opravdu sám sobě zatleskám, byť to nemám ve zvyku. Je tam pět set celostránkových nebo půlstránkových zobrazení středověkých kodexů z celé Evropy. Nevím, jestli vůbec na to dostanu licence. I když možná postupem doby dostanou i ta muzea, archivy a galerie rozum.
Ale pro mě je ještě dnes problém i přesvědčit některé autory, aby svůj text dali k dispozici pro elektronickou verzi.
Mají strach?
Strach, obavu, nechuť… Těžko to nějak přesně charakterizovat. Připadá jim, že to není knížka. A ani to není generační otázka, je to napříč širokým autorským spektrem. Není jich většina, to určitě ne.
Například e-knihy vašeho kmenového autora Ivana Krause už byly ke koupi na internetu před spuštěním vašeho e-shopu.
To už ale byly naše. My jsme před zřízením těchto stránek spolupracovali, a dál v tom pokračujeme, jak s Palmknihami. tak s Ereadingem. A tyto knížky jsou u nich už půl roku k dispozici, za stejnou cenu jako na našem webu.
A vy sám máte nějakou e-čtečku?
Já mám Kindle. Trojku. Ale přiznám se, že… Ne že by mi to vadilo, ne že by mě to nějak pobuřovalo, ale zatím jsem si k tomu prostě nenašel vztah.
Takže jste si Kindle pořídil vlastně jen ze studijních důvodů.
Přesně tak. Zkouším stahovat naše e-knihy, jak budou vypadat. Ale že bych propadl čtečce, to říct nemůžu. Skoro čtyřicet let čtu papírové knihy, takže to, že bych během několika měsíců přešel zcela na čtečku, asi není moc pravděpodobné.
Rozhodně nejsem nepřítelem čteček a elektronických knih, ale pokud si něco stahuji, přiznám se, že patřím mezi ty uživatele, kteří si stahují do notebooku. Protože s ním pracuji často, je se mnou v podstatě všude a pořád, občas i večer v té příslovečné posteli. Ale raději otevřu papírovou knihu, to říkám rovnou.
Ale hlavně, co mně vadí na čtečkách jako takových: je to jednoúčelové zařízení. Víceméně. Sice se můžete připojit do sítě, ale je to především čtečka. A mě opravdu nebaví s sebou tahat další zařízení. Já třeba nenosím ani hodinky, protože mám hodiny v mobilu. A chci mít zařízení co nejméně. Až budou tablety tak vybavené, že budou číst jako Kindle a zároveň budou třeba umožňovat přepnout na barevný režim a prohlížet obrázky, a zároveň to budu moci používat jako notebook, tak prosím. Dřív asi ne. Proč s sebou tahat další přístroj, když už nesu notebook a mobilní telefon?
Navíc je zde ještě problém čteček a formátů.
Přesně tak. Ale já myslím, že i formáty se budou tříbit. Ještě tak rok dva a možná vznikne nějaký jeden formát, který bude hodně univerzální. Možná ne, možná se mýlím. Zatím je podle mého názoru formátů zbytečně moc. A aby si každý výrobce „železa“ dělal svůj formát, to jsme tam, kde začínaly videokazety a Betamax s VHS.
Vychází váš e-shop vstříc i majitelům Kindle? Jak to s nimi máte?
Velmi jednoduše. Samozřejmě, pédéefko si můžu stáhnout běžně a není to nic luxusního, ale taky ta knížka stojí padesát korun. Co dneska stojí padesát korun? Je to levnější než krabička cigaret. A to, co tam je v EPUBu, tak si samozřejmě mohou stáhnout jinam a jedním kliknutím v Calibru to přeformátovat do MOBI. A ať to klidně udělají. Nám to nevadí. Není to porušení našich podmínek. Pokud za tu knížku zaplatí, tak potom ať si s ní dělají co chtějí. Samozřejmě kromě šíření a kopírování.
Jaký máte ohlas? Znáte počty stažení?
Já to můžu měřit nejlépe na té jedné knize, která je opravdu vědecká a která je zdarma: na Výboru ze starší české literatury. A tam je za prvních deset dní přes pět tisíc stažení. Negativní ohlasy byly asi čtyři.
Jaké?
Někomu nevyhovuje to PDF, někdo prostě prohlásí, že to je špatně celé… Rozhodně chceme jít tímto směrem dál, to znamená zatím – než se něco stane na trhu – nerozšiřovat počet formátů a umožňovat zákazníkům i u těch placených knih co nejjednodušší stažení. A žádnou sociální ochranu. Pokud to někdo bude chtít ukrást, stejně to ukradne. Zajímavé je, že pořád se mluví o zcizování elektronických knih, ale nikdy nikoho netrápilo, kolik se ukradne v knihkupectvích papírových knih.
Je to hodně?
Hm. Velmi mnoho. Lidé je nekradou kvůli čtení, ale aby je dál prodali do antikvariátů. Dokud bude spodní hranice trestného činu pět tisíc, při krádeži, tak se budou krást knížky krásně a dál. Speciálně v centru Prahy. Tím se nikdo nezabývá, o tom se nikdy nemluvilo, to pálí akorát knihkupce. Nepálí to vlastně ani nakladatele, protože když vám tu knížku jednou dají do prodeje, tak už je vaše, čili už je to vaše věc, jestli vám ji někdo ukradl nebo ne.
A nepálí to ani čtenáře, ještě tak DPH…
No, ono DPH, to je další věc. Hlavní problém DPH je ten, že je úplně jedno, jaké bude DPH na knihy v případě, že bude vyšší na potraviny. To už je pak opravdu jedno. Ty knihy se prostě budou prodávat méně, to je pravda. Ale jestli budou mít potraviny 14 a knihy 0, tak se budou stejně prodávat špatně. Knih se nenajíte, ani se pod nimi nedá bydlet.
(Foto: Academia)
V rozpočtu České republiky se často nevyzná ani odborník. Rozklíčovat v anglickém rozpočtu, kolik stát utratil třeba za veřejné osvětlení, může i školák. To vše na veřejně přístupných webových stránkách, které jsou daňovým poplatníkům srozumitelné.
Kdo někdy nezatoužil po nesmrtelnosti? Moderní lékařská věda nám sice neustále prodlužuje život, ale lze vůbec nesmrtelnosti dosáhnout? Chceme ji? Věčné žití a žádná smrt...
Perhaps no two entertainment giants are more famous and have had a larger impact on the world than Disney and LucasFilm’s Star Wars. Disney has influenced animated movies, music, fashion and the development of kids around the globe, while Star Wars has influenced technology, music and special effects in film more than any other film franchise.
This set of unique character posters is designed by Nathan H. Boyd, an artist from Texas. As we can see from the images. Those cute cartoon characters from Disney have been combined with the iconic Star Wars characters, and formed a new generation of Luke Skywalker, Princess Leia, Han Solo, R2-D2, C-3PO, Darth Vader, and etc. After the break, check out the all mushups combined with Disney and Star Wars characters.
Navod na uspesny den:1.Nebat se 2.Na nic si nehrat 3.Brat veci s nadhledem 4.Netlacit na pilu,se to podda (driv nebo pozdeji)!
Jednou k narozeninám jsem dostala dárek. Nejlepší dárek. K mým nultým narozeninám mi dali svět.
On every troubles under the sun
there is remedy or there is none.
If there is one try to find it
if there is none never mind it.
The eagle never lost so much time as when he submitted to learn of the crow.
Optimista je člověk, který v pondělí ráno při nástupu do práce zvolá: ”A pozítří už máme středu!”
Přijde chlapeček do hospody, sedne si ke stolu a říká servírce: “Jednu desítku!”
Servírka: “A kolik je ti, chlapečku?”
“Osum.”
“A to by ti nestačil džus?”
“No, stačil, ale chybí mi dvě koruny…”
Jeden americký profesor ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale v posledni době nechal propadnout rovnou celou třídu. Třída trvala na tom, žŽe Obamův sociaiistický model funguje, že nikdo by neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli být zhruba na stejné úrovni.
Profesor řekl: “OK, uděláme v této třídě experiment Obamova plánu. Známky z jednotlivých testů zprůměrujeme a všichni tak budou dostávat stejnou známku jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani nedostane za 1” (známkami nahradil výši příjmů daňového poplatníka). Po prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal za 2. Studenti, kteří tvrdé studovali, byli trochu zklamaní a studenti, kteří studovali málo, byli spokojení.
U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří studovali hodně se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali málo. V tomto testu byl průměr 4. Nikdo nebyl spokojený.
Při třetí zkoušce byl průměr 5. Jak zkoušky pokračovaly, průměr se nikdy výrazné nezvýšil, vše se zvrhlo v následné hašteření, obviňováni a nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného. K jejich velkému překvapení všichni propadli.
Profesor konstatoval, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda vezme celou odměnu, nikdo se nebude snažit, nebo nebude chtít uspět.
Pět vět, které se vztahují k experimentu:
1. Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.
2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.
3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.
4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí!
5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak je to začátek konce každého národa.
Diplomat, když řekne ano, myslí možná. Když řekne možná, myslí ne a když řekne ne, tak to není žádný diplomat.
Dáma, když řekne ne, myslí možná, když řekne možná, myslí ano a když řekne ano, tak to není žádná dáma.
Pohled uživatele:
Vypnul se mi počítač. Volám “ajťáka”. Po mnoha urgencích přichází, těžce vzdychne, něco si mumlá pod nos, asi 10krát se otáčí na mé židli, kopne do počítače a ten se zapíná. Znovu si těžce povzdychne, stále mumlá a bez pozdravu odchází.
Je to prostě namyšlený blb.
Pohled správce IT:
Zavolali mě k uživateli. Ten idiot si myslí, že jsem tu snad jen kvůli němu. Zjišťuji, že se pořád točil na židli, až se mu na ni namotal kabel ze zásuvky. Tiše nadávám, odmotávám kabel, odkopávám počítač co nejdál pod stůl, aby to zase nenamotal, zapínám ho a on čumí, jako když nadloube volovi.
Je to prostě blb.
Někteří opravdu duchovní lidé srávili dosti času uvažováním o tom, kde asi býval ráj. Ale s největší pravděpodobností v ráji stále ještě jsme. Změnil se pouze náš pohled.
O pesimistech se obvykle mluví jako o buřičích. Není to pravda. Předně proto, že trvalé buřičství vyžaduje jistou dávku dobré nálady, a za druhé, že se pesimismus dovolává slabších stránek člověka, následkem čehož pesimista provozuje právě tak znamenitou činnost jako hospodský. Skutečným buřičem je optimista, který obyčejně žije a umírá se zoufalou a sebevražednou snahou přesvědčit všechny ostatní lidi o tom, jak jsou dobří. Nejméně stokrát bylo dokázáno, že když chcete lidi skutečně rozzlobit a rozzuřit do nepříčetnosti, je nejlepší říct jim, že jsou všichni božími dětmi. Ježíš Kristus byl ukřižován, mějme na paměti, ne pro to, co říkal o Bohu, ale za to, že tvrdil, že člověk může ve třech dnech zbořit a znovu postavit Chrám. Všichni velcí revolucionáři od Izaiáše k Shellymu byli optimisti. Nerozhořčovali se nad špatností tohoto světa, ale nad tím, jak pomalu si lidé uvědomují jeho dobré stránky. Ukamenovaný prorok není ani chvastoun ani kazisvět. Je to prostě zhrzený milenec. Trpí neopětovanou láskou k veškerenstvu.
A proto je čím dál tím jasnější, že se svět octl v trvalém stavu ohrožení, neboť ho lidé špatně chápou. Není to žádný výmysl ani prázdná teorie a lze to dokázat prostými příklady. Oba úplně základní výrazy „dobrý“ a „špatný“, popisující dva primární a nevysvětlitelné pocity, nejsou a nikdy nebyly správně. Věci, které jsou špatné, nenazve ten, kdo s nimi přijde do styku, dobrými; ale věci, které jsou dobré, nazývá špatnými všeobecný odsudek lidstva.
Dovolte mi, abych to trochu vysvětlil: Určité věci jsou od začátku a vůbec špatné, jako třeba bolest, a nikdo, ani blázen, nebude tvrdit, že bolení zubů je samo o sobě dobré; na druhé straně však nůž, který je tupý a nechce řezat, se nazve špatným nožem, což vůbec není pravda. Není pouze dobrý jako ostatní nože, na které si lidé zvykli. Nůž není nikdy špatný kromě té vzácné příležitosti, kdy ho někdo pěkně vědecky vrazí jinému do zad. I ten nejtupější a nejhrubší nůž, který kdy rozřezal tužku na kusy místo aby ji ořezal, je dobrý, pokud je to nůž. V kamenné době by ho považovali za zázrak. To, co pokládáme za špatný nůž, je dobrý nůž, který není dost dobrý pro nás; to, čemu říkáme špatný klobouk, je dobrý klobouk, ale ne dost dobrý pro nás; to, co považujeme za špatné jídlo, je dobré jídlo, pouze ne dost dobré pro nás; to, co nazýváme špatnou civilizací, je dobrá civilizace, jenže ne dost dobrá pro nás. Prohlašujeme většinu historie lidstva za špatnou ne proto, že je špatná, ale protože my jsme lepší. To je očividně nesprávné zásada. Slonová kost možná není bílá jako sníh, ale ani celá Antarktida ji nedokáže udělat černou.
A proto se mi zdá velice nespravedlivé, že lidé stále označují za špatné všechno, co bylo dost dobré k tomu, aby se něco jiného zlepšilo, a že ustavičnă odkopávají žebřík, po kterém vylezli. Zdá se mi, že pokrok by měl být něco jiného než opakovaná otcovražda; prozkoumal jsem proto kupy odpadků, které společnost odhodila, a v každé té hromadě jsem našel poklad. Zjistil jsem, že lidé vyhazují - nikoli náhodou, nýbrž pořád a systematicky - zlato na ulici a diamanty do moře. Zjistil jsem, že každý člověk má sklon považovat zelený list stromu za trochu méně zelený a vánoční sníh za trochu méně bílý; a dospěl jsem k závěru, že hlavním úkolem člověka je (třeba i skromná) obrana. Přišel jsem na to, že když lidé protřelí světem pohrdají, je třeba jej hájit a že obhájce by nebyl býval neužitečný onoho hrozného dne, kdy se slunce zatmělo nad Kalvárií a Syn člověka byl zavržen lidmi.
Svoboda, Sancho, toť jeden z nejkrásnějších darů, které lidem uštědřila nebesa, a věru, že ji nelze klásti na roveň veškeré poklady, které země v lůně chová a moře ve svých hlubinách ukrývá.
Za svobodu, jakož i na obhájení cti mohou, ba mají i život nasadit; a naopak otroctví, toť nejhorší zlo, které může člověka postihnout!
Ano, myslím, že jsem tu dobře. Mám totiž pocit, že jsem jinde. Já jsem si totiž vždycky přál vstoupit jednoho dne náhle někam jinam. A tohle je nádherná krajina, je to krajina jako vytvořená z žen. Krajina barev, vůně a snu.
Šest žen a jedna kniha. Buďme diskrétní pokud jde o ženy a pokud jde o knihu, buďme smělí a troufalí.
Vida, deník. Chá! Uprostřed noci deník. A na stránce prvé…popis osoby:
“Mé jméno je Jindřich, příjmením osmý. Kaštanových vlasů, vousů, výška stosemdesátjeden centimetr, zvláštní znamení žádné, otisky mých prstů najdete…kde? Na všech hezkých ženách. Kde? V Londýně.”
A na stránce poslední - báseň. No prosím, někdo básněmi začíná, někdo končí.
“Je mi dnes Bůh ví kolik let
a vím, že už mám na kahánku
a těžko bych dneska sved
jednu hezkou lodnýňanku.
Do deníku na bílou stránku
básničku píšu akorát,
až dopíšu udělám kaňku
a potom už mne nechte spát.
Všem hezkým ženám v Londýně,
a jejich hodně, na mou čest,
chci říct, že jsem v tom nevinně,
že vzal jsem si jich jenom šest,
a ještě k tomu z cizích měst.
Dnes bych jen připít chtěl jim rád
ať jejich zdraví pevné jest
a potom už mne nechte spát.
Láska je ošemetná věc,
konečně, však to račte znát,
nic nezbude z ní nakonec
a proto už mne nechte spát.”
Komu to asi psal, komu to věnoval? Té první, Katy Howardové? A nebo té druhé…á, tady…Anna Boleynová.
“Anna Boleynová je krásná. Je krásná snad až moc! Nerad s ní proto chodím do společnosti; lidé se totiž dívají. Nejsem žárlivý, ale jsou pohledy, které nesnesu. Ty pohledy patří Anně a říkají si: pěkná, máš svý proporce a ty ti nikdo neveme. Tak mluví jejich pohledy, jejich ústa však říkají: gratulujeme, veličenstvo, jistě jste šťastno. Bylo bych šťastno kdyby byla méně krásná. Proč trošku nešilhá, nebo nemá vpadlý život, nebo tak něco.
Celou noc jsem nespal, chodil, přemýšlel. A vymyslel: Anna se nesmí dozvědět o své kráse! Ráno jsem proto jen tak, jako by nic, prohodil: poslyš, Andulko, ty bys měla mít lepší figuru; tohle nic neni! Ale ona se smála a řekla že jsou jen dvě možnosti. Buď prý si dělám legraci a nebo jsem pitomec. Ujistil jsem ji, že si dělám legraci, ale ve skutečnosti jsem pitomec. Žárlivý pitomec a nic víc!
Řekne-li vám někdo “mám hezkou ženu” politujte ho, není mu věrná.
Řekne-li vám někdo “mám věrnou ženu” politujte ho, není hezká.
Řekne-li někdo “mám nehezkou ženu a ještě k tomu není hezká” politujte ho, je to smolař.
A řekne-li někdo “mám hezkou ženu a je mi úplně věrná” politovat, je to cvok.
Anna, Anna Boleynová byla krásná. Dal jsem ji proto popravit za nevěru. A už tu byla další, už tu byly další - Jana Seymourová, Anna, Anna von Cleve a Katy Howardová. Katy Howardová byla druhá Kateřina v mém životě. Já věřil, že poslední. K čemu, k čemu čelověku více Katěrin.
Ale je tu další kapitola a další žena a další Kateřina…”
Čtěme dále:
“Včera při hostině seděla u stolu proti mně žena. Nádherná žena. No. No nebyla zrovna nejmladší, ale jsem já snad mladý? No tak těch padesát by mi nikdo radši nehádal. Ale léta tu jsou.
Prostě seděla proti mně, a já, léta neléta, začal pracovat očima. Vrhal jsem pohledy jak se říká. Ty první takové, takové nezávazné. Ty další už trochu závaznější. Tvářila se, jako že ji matu; na což jsem ovšem neskočil. Jo, to dá práci markýrovat nevinnost ty pětačtyřicetiletý dibliku! Na svých dalších pohledech jsem nechal ulpít známky žádostivosti…když tu se ke mně naklonila dáma sedící po mé pravici a zašeptala mi: hrome, veličenstvo, chovejte se tak trochu jako král. Zatím se na vaše konto baví půl sálu.
Abych zachránil vážnost aspoň před tou dámou, povídám: milá lady, to máte tak, jsem už v létech kdy už se musím poohlédnout kdo by mi, až umru, oči zatlačil.
A ta dáma povídá: veličenstvo, jedná-li se vám pouze o zatlačení očí, doporučím vám zdatného funebráka. Jedná-li se ještě o jiné věci, co vám brání abyste se oženil? Nevypadám přece špatně, jsem Kateřina Paarová.”